Prokrastinace a Pražská kavárna
ilustrační foto: pixabay.com

Prokrastinace a Pražská kavárna

26. 1. 2018

Definice prokrastinace: Prokrastinace, nebo-li tendence odkládat plnění činností a úkolů, zejména těch nepříjemných, na pozdější dobu. Často jsou u prokrastinace tyto činnosti nahrazovány nedůležitými, nebo dokonce žádnými činnostmi. Původ pojmu prokrastinace leží v latinském slovním spojení pro-crastinus = patřící zítřku.

Píšu tu o prokastinaci proto, že jednak mívám časté záchvaty prokastinace, ale také proto, že jeden z těžkých záchvatů mne právě postihl a vytvořil tak podmínky pro napsání tohoto článku. Protože nic nedělat neumím, zvolil jsem variantu nedůležité činnosti. Tím chci říct, že článek nijak nezmění světa běh. Něco jako psát o druzích čaje pěstovaných v severní části Indočíny. Hm, zajímavé, ale chleba levnější nebude. Jako, že když už tam člověk byl, tak o tom napíše,  a jiný, který si hromadí nesourodé informace za účelem komplexního poznání světa, si to jako dílek do skládačky přečte.

Proto jsem zvolil téma fenoménu Pražská kavárna. (S velkým P na začátku. Jako název) Zatímco o čajích z Indočíny se moc nemluví, o Pražské kavárně ano a ještě se každý cítí být na toto téma odborníkem. Jelikož jsem se v prostředí Pražské kavárny dost let pohyboval, tak někdy žasnu, jaké představy někteří neznalí lidé mají. Tak asi začnu tím, co PK, (budu psát zkráceně místo Pražská kavárna jen PK), tedy, co PK rozhodně není.

"Politické uskupení zkrachovalců, kteří jsou neúspěšní ve své profesi. Proto závidí Miloši Zemanovi jeho úspěch. Snaží se ho proto pošpinit. Celé to financuje kníže Schwarzenberg a ostatní političtí oponenti Miloše Zemana."

Nesmějte se. Nevím, kdo tuto pitomost vymyslel, ale hodně lidí si to opravdu myslí.

 

Co o PK nedávno napsal Petr Žantovský: (cituji doslova)

Nejprve se ale vraťme do časů, které tak pěkně popsal někdejší prokurista od Borového Julius Firt v knížce Knihy a osudy nebo – mnohem obsáhleji – bohémský nakladatel Otakar Štorch-Marien v memoárové trilogii Sladko je žít, Ohňostroj a Tma a co bylo potom. Pro kulturní život první republiky, jejíž atmosféra překypovala kulturou, zejména literaturou a malířstvím, byla právě pražská kavárna životně důležitým prostorem, kde se setkávali, přátelili i přeli umělci „spříznění volbou“. Nejen volbou řemesla – literatury, výtvarného umění, hudby, divadla, ale často také volbou nějakého jednotícího ukazatele. Příkladně v pražské kavárně Union (tam, co je dnes modernistická krychle České spořitelny místo bývalého Albatrosu na rohu Perštýna) se potkávali autoři, mající něco společného s Borovým (sídlil dvě stě metrů ve směru k řece, na Národní) a Štorch-Marienovým Aventinem (sídlilo sto metrů ve směru od řeky v Purkyňovce). Bratři Čapkové, Závada, Mahen, Mathesius, Hoffmeister a mnoho dalších. V další pražské kavárně Arco u Masarykova nádraží se zase scházela pražská židovská literární enkláva – Brod, Kisch, nepravidelně též Kafka. Důvod je opět nejspíše geografický – do Josefova je odtud pár minut pěší chůze. A tak by se dalo pokračovat. Louvre na Národní třídě býval druhým domovem Eduarda Vojana (pravda, je odtud pár kroků do Zlaté kapličky), ale také třeba Františka Langra (Borový je přes ulici) či Jana Zrzavého (do Mánesa co by kamenem dohodil) atd. Zkrátka a dobře: pražská kavárna, ať už na jakékoli adrese, hostila ve svých časech (a mohla to být léta desátá až třicátá, šedesátá či osmdesátá) výkvět českého umění. Zdejší stoly a židle pamatují lokty a zadky všech velkých mistrů, na nichž stojí budova české kultury.

A když pominul zlatý věk kaváren, nastoupily kluby – ten spisovatelský na Národní (kdykoli jste vešli, potkali jste titány – od Vladimíra Körnera po Josefa Hanzlíka), ten filmařský v Adrii (se štamgasty Františkem Vláčilem, Ester Krumbachovou a desítkami dalších), ten novinářský v Pařížské ulici (byl činný ještě počátkem 90. let, úžasně se tam dalo popít a pohádat se třeba s Ivanem Svitákem). To v paměti nás všech, pěkně prosím, co to pamatujeme, byla stále ještě pražská kavárna. (Konec citátu)

Takže tedy vůbec se nejedná o nějaké politické uskupení. Páteří PK nesporně byla a v mnohém je dodnes pražská bohéma. Dnes je obohacena více intelektuály.  Diskutuje se nejen o umění, ale o všem zajímavém, občas i o sportu a také velmi často o politice a politicích. .

Není to spolek neúspěšných zkrachovalců. Naopak. V PK najdeme hodně velmi úspěšných, nadaných a inteligentních lidí.

K PK patří výhradně lidé žijící v Praze. Setkávají se totiž osobně. Říkat o nějakém Budějovičákovi, že patří k PK, je nesmysl. Kdo použije termín „Pražská kavárna v Hradci Králové ….“  Ten je úplně mimo.

Kým je PK placena a manipulována? PK je médium, diskusní prostředí a nelze ho zmanipulovat. Nejde ovlivnit penězi. Pokuste se v hospodě ovlivnit zaplacenou rundou štamgastům, že nejlíp hraje hokej Litvínov. Pivo se vypije, ale názor na Litvínov to nikomu nezmění. Nelze do PK nasadit agenty, kteří by šířili potřebné názory. Všichni se alespoň tak trochu znají a také se ví, komu se dá věřit a kdo kecá. Různé úvahy o tom, komu slouží PK, vyznívají proto humorně.

Informace se do diskuzí dostávají ve velké míře formou vlastní zkušenosti. To vnáší prvky skutečné objektivnosti. Novinář se rozhovoří o tom, co v novinách nemohlo vyjít. Divadelník ví, co bylo skutečnou příčinou nepovedené premiéry atd. Tak se vytváří v PK pravdivější obraz událostí, než jaký vzniká z médií a fám ve společnosti. Vždy byl zájem vědět, jak to vidí PK. Jaký má názor tato společnost, plná inteligentních a v různých oborech vzdělaných lidí, navzájem se zásobujících většinou pravdivými informacemi a vlastními zkušenostmi. Navíc kýmkoliv neovlivnitelná. Společnost zahrnující individuality z celého spektra názorového politicky, společensky i profesně. U každé větší a někdy i menší události je někdo z PK, kdo viděl na vlastní oči, co kdo dělal a co řekl, bez ohledu, jak to prezentovala média. Někdy je zájem z nějakých důvodů něco ututlat. PK se svým širokým okruhem sdílení informací od různých osobností i přístupem na různá důležitá a rozhodující klíčová místa, ví, o co se ve skutečnosti jedná a jaké to má celé pozadí. Ať si kdokoli buduje jakoukoliv mediální image, v PK jsou lidé, kteří s ním mají osobní zkušenost a mluví o tom, jaký je skutečně. PK prostě nejde jen tak oblbnout. Pražskou kavárnu zpochybňuje samozřejmě ten, komu se její příliš pravdivý názor nelíbí.

Je pozdní večer. Můžu jít spát. Doprokrastinuji, dopiju kafe, umeju se, vyčistím zuby a jdu spát. Děkuji všem, kteří dočetli až sem.

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Napsal jsem rozsáhlou odpověď na komentáře a pak se mi to tady nějak odhlásilo a když jsem se znova přihlásil, bylo všechno smazané. Nejsem to schopen psát teď celé znova. Možná později.
Zuzana Pivcová
Tenhle článek mi připomíná situaci, za kterou se snad budu stydět do konce života. Když jsem byla v 1. ročníku VŠ, jednou z mých prvních zkoušek byly tzv. Dějiny KSČ. To bylo jaro 1968. Měli jsme ještě hodně ideově zastaralé učebnice. Profesor se mě mimo jiné zeptal, co byla Skupina Hradu (patřili tam třeba Čapkové) a já vykoktala cosi o "zkrachované inteligenci". Zkoušející vyletěl a křičel na mě: Zkrachovaná? To byl výkvět inteligence!! Pak si asi vybavil tu blbou učebnici a že jsem ještě nezralá a přece jen mi zkoušku dal, ale odcházela jsem s hrozným pocitem. Tak takhle nějak to bude asi s tou "Kavárnou".
Drahomíra Stínilová
Nedávno jsem se z jakési odborné debaty dozvěděla, že nejsem líná, ale od mládí trpím prokrastinací. Proto jsem proflákala před maturou celý svatý týden s tím, že všechno zvládnu jeden poslední den. Nezvládla. Ale prolezla jsem. Však k těm PK. Když člověk čte Všecky krásy světa setká se tam s atmosférou kaváren a jejich osazenstva, za které se náš národ určitě nemusí stydět. Pan Seifert tu dobu dovedl autenticky vylíčit. Kavárny vedené s láskou, ať v Praze, Brně, Liberci i malé kavárničky v malých městech nadšenými kavárníky, jsou chloubou toho místa a určitě ukazují intelektuální vyzrálost národa. Ale to je téma na dlouhou řeč a na to nemám čas. Protože dost času trávím v kavárnách. Libore, ve Viole jsou stále představení, ale lístky jsou nedostupné.
ivana kosťunová
Pražáci mají své kavárny, venkované své hospody a hospůdky, kde se scházejí a debatují nad problémy zajímající obě strany :)) Myslím, že pojem " Pražská kavárna" znamená v přeneseném slova smyslu lidi odtržené od skutečného života. Je to zlé- ty rozdíly mezi Prahou venkovem se tím prohlubují, přestáváme si rozumět. Přitom se vzájemně potřebujeme.
Eva Mužíková
Jiří, nejdříve jsem si celý článek přečetla tak nějak - letem světem--- když jsem si znovu přečetla slovo od slova, došla jsem k názoru, ač nevím zda správnému. Neboť, jak mne trochu málo znáš, přesto asi víš, že jsem celou duší chovatel, vychovatel a člověk mimo politické a kultůrní dění. Přesto můj názor je - více takovýchto míst, kde si lidé nic nevymýšlí, mají osobní zkušenost a vědí, jak se " věci" skutečně mají. Tak mne napadá - co takhle LK , Liberecká kavárna? Je tu, nebo není??? Jestli to je hloupá otázka omlouvám se, Bertice.
Libor Farský
Mohli bychom vyjmenovat řadu významných osobností pražského kulturního života, zejména umělců, kteří se scházeli v kavárně Slavia. Já jsem jako student často navštěvoval na Národní třídě poetickou vinárnu Viola (jestlipak ještě existuje) a z druhé strany Národního divadla vinárnu U Zpěváčků. Také tam jsme potkávali zajímavé osobnosti, i zcela nepolitické. Ten pejorativní nádech "Pražská kavárna" získala asi při posledních prezidentských volbách od super inteligentních poradců Miloše Zemana.
Mirek Hahn
Reálný obraz toho falešně zatracovaného prostředí. Těžko chápat, proč někdo dokáže uvěřit, že Pražská Kavárna je jakési ideologické diverzní centrum. Jen bych se přimlouval za změnu zkratky, PK byl odjakživa Park Kultury, tak by Pražská Kavárna mohla mít zkratku třeba PraK....
Jarmila Komberec Jakubcová
zajímavý článek, vrátil mně zpět do Prahy, kde jsem studovala v Hellichově ul. na Grafické škole a později na VŠE. I když my jako studenti jsme měli raději malé pražské hospůdky a hodně jsem se nachodila do těch na Malé straně.
Jiří Libánský
Ohodnotil jsem si článek pěti hvězdičkami. Nepovažiji ho za tak úžasný. Je to z čiré radosti, že jsem po dlouhé době zase něco napsal. Ostatním hvězdičkujícím děkuji. Diskusi v komentářích bych uvítal. Dotazy i kritiku. Odpovím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.