Babičky jsou prostě nejlepší

Vzpomínám taky s láskou na svou tichou laskavou a mírnou babičku, jak jsme chodili na pole na klásky, jak krmiva husu šiškami, jak mě nechala vyhrávat v dámě na její vrásky a šedivý drdůlek a revmatické upracované ruce . Moc mě mrzí, že ten její prtét, který jsem nakreslil někdy ve čtrnácti letech ( a povedl se) se někam ztratil . Byla to babička tak jako od Němcové, jen na zámek k paní kněžně jsme nechodili . Vzpomínám něžně . :)

Moc hezky se to čte, i dědovi.

To je moc pravdivý článek. Mám 26 letou vnučku a 11 letého vnuka. Letos mi vnučka dala k Vánocům nečekaný dárek: na netu objevila nabídku knihy " Babičko, vyprávěj" a objednala ji pro mne, protože jsem jednou při společném rodinném sezení povídala příběhy z dob dávno minulých a nabídla jsem se, že je sepíši. Skutečně jsem je napsala a mám je v počítači. Nemám tiskárnu, a tak tam asi rok ležely. Ona si na ně vzpomněla a koupila mi tu knížku, která má předepsané stránky s otázkami a babička je může vyplnit. Tak se mi ty uložené příběhy konečně hodí, dcera i vnučka se hned nabídly s technickou pomocí a pustily jsme se do toho. Kniha je silná, máme teprve začátek, ale věřím , že to bude pěkné. Dají se tam vložit i staré fotky. Mám na zimu práci, ale je to milá práce. Všichni se na to těšíme, jak to dopadne.

Mám americkou vnučku. Jezdí sem už 7 let v červnu na prázdniny. já tam lítala i na několik měsíců hlídat, ale teď už nějak energie ubývá a taky už to tolik nepotřebují. Vždycky jsem si představovala, že bude tichá po mně, sedneme si a budem číst pohádky. Opak je pravdou. Je to takové hyperaktivní stvoření. Takže místo pohádek jsem jí ve dvou letech naučila chytat a házet s míčem, na to mladí neměli čas, a te´d hraje závodně volejbal. Občas si sedneme a kreslíme domácí komiks. Vidím, že má výtvarný talent a smysl pro humor trochu po mně. To jsem ráda. Tak ji do ničeho nenutím, blbneme spolu a přestože jí začíná puberta, opět sem chce k mému překvapení letos přiletět.

Jsem babičkou, takovou jakou jsem. Moc si přeji abych i po létech byla v očích vnoučat takovou babičkou, jakou jsem jim dnes a neležela sama někde v LDNce osamělá a ve svém smutku hledící do stropu.