Lyžníci a já

Lyžujeme celá rodina, já už jen na běžkách. Moc hezké vzpomínání.

Pokud chlapečka budou rodiče k lyžování vést a půjde mu to, tak je určitě o nadšeného lyžaře postaráno. Vzpomínání se mi líbí. Mě lyžování míjelo asi od 4. třídy, kdy jsem zlomila lyži. Jen jsme sáňkovali na kopečku za vesnicí.

Ok, ale upozorňuji, že to není moje fotka, jde pouze o nascenovanou pohlednici.

Dovolil jsem si Vaši úvodní fotku stáhnout a uložit do svých "retro", pokud ji u některého svého článku použiju, jistě Vaše jméno uvedu. Děkuji.

Nedávno jsme vzpomínali na naše lyžařské začátky. Na dřevěné lyže s kandahárem, na první bezpečnostní špičky... Na dřevěné běžky vzpomínat nemusíme, ty máme ještě funkční. Hezká vzpomínka a moc hezky napsaná. Foto vlastním podobné.

Moc hezká vzpomínka.

Hezké srovnání, na některé lyžařské výbavy se sama pamatuji, i když se ze mě lyžařka nestala, čehož jsem později dost litovala.

Vlaďko, mám velikou radost. Já jsem byl Pražák, ale měl jsem ve Vysokém nad Jizerou babičku a dědečka u kterých jsem trávil všechny prázdniny. Dědeček, a tudíž náš celý rod, pocházel z nedalekého Bozkova. Ty staré lyže měl ještě na půdě. Krásné vzpomínky, děkuji.

Hezké vyprávění, jsme v rodině samí lyžaři a taky mám hezké vzpomínky na staré vybavení.

To hezké vyprávění ve mně vyvolalo vzpomínku. Jsem také narozená v Jilemnici, ale jen proto, že v Lomnici nad Popelkou ještě nebyla porodnice. Ale sněhu tam bylo dost. Lyžování, sáňkování, bruslení, to se rozumělo samo sebou. To nejobyčejnější vybavení, ale uměli to všichni od raného dětství. S přestěhováním do jižních Čech jsem tyhle zimní radovánky jednou provždy ztratila. A o Praze už nemluvím vůbec. Já vím, lidé jezdí do hor, ale já už jsem se k tomu nevrátila.