Věděli jste, že v naší republice žije 13 druhů žab a všechny jsou ohroženým druhem? Spousta lidí je považuje za odporná zvířata, ovšem já tento názor nezastávám. Kromě toho jsou nesmírně užitečné, působí zejména jako likvidátoři hmyzu a škůdců v zahradách. Na dvorku jsme měli několik let ropuchu. Zabydlela se na severní straně mezi hustými listy rostlin a se soumrakem vylézala. Osvěžovala se ve velkém mělkém talíři, který jsem každý den kvůli ní doplňovala čerstvou vodou, aby se mohla pěkně doprostřed rozvalit a hovět si. Postupně si na nás zvykla, přestala se bát psů a koček, chodila rozvážně mezi námi a já si poprvé všimla, jaké má nádherné oči. Pečovala o naši zahrádku tím, že ji zbavovala slimáků a housenek. Když k nám přišla návštěva a seděli jsme na terase, v první řadě jsem musela všechny upozornit na přítomnost naší ropušky, aby je nevylekala. Nevím, kde přezimovala, ale každé jaro jsem s napětím očekávala její příchod. Po osmi letech se neobjevila, což bývá průměrný věk ropuchy ve volné přírodě. Přesto jsem další dvě léta plnila talíř vodou.
Tůňka na Všemině.
Dalším druhem žabky, ke které jsem si vybudovala zvláštní vztah, je maličká kuňka žlutobřichá, jejíž délka těla nepřesahuje pět centimetrů. Na bříšku jí zdobí žluté mramorování oproti blízké příbuzné kuňce obecné, jež se pyšní mramorováním oranžovým a při ohrožení se dokáže zvlášť mrštným pohybem obrátit na záda a ukázat predátorovi výstražné zabarvení. Právě rychlost a změna barvy většinu nepřátel odradí od útoku. Ačkoliv se dříve na našem území vyskytovala velice hojně, nyní je poměrně vzácná, poněvadž jejím životním prostředím jsou výhradně stojaté vody, převážně kaluže v blátivých cestách nebo tůňky. Většina lesních cest je vyasfaltována, podmáčená místa v lesích jsou odvodňována a právě takovými zásahy ztrácí tento obojživelník svůj životní prostor. Proto byly kuňka žlutobřichá a obecná zařazeny do programu NATURA 2000, což znamená, že v zemích Evropské unie jsou chráněny nejen kuňky jako takové, ale hlavně jejich biotop. Budoucnost ukáže, jak se u nás tato ochrana osvědčí v praxi. Vím o jednom místě, kde kuňky žijí, a mám pokaždé velkou radost, když spatřím jejich vypoulené oči a nos vyčuhující nad hladinou. Bývá to však jen jednou do roka, neboť jezírko se nalézá vedle chaty našich příbuzných na Všemině a to je vzdálené od našeho bydliště několik set kilometrů. Před několika lety jsem také náhodou objevila kuňky na výletě ve Slovenském ráji v loužích od traktoru u polní cesty.
Kuňka žlutobřichá na Všemině
Jak jsem již uvedla, žáby jsou ohrožených druhem a některé jsou zákonem přísně chráněny. Největší nebezpečím pro ně bývá jejich migrační období od března do května, kdy toto jarní putování podnikají z důvodu rozmnožování, jelikož může proběhnout pouze ve vodním prostředí, kde se vylíhly jako pulci. V cestě jim často stojí řada překážek a mezi nejnebezpečnější patří silnice. Proto se na nejproblematičtějších místech každoročně s příchodem jara spouští akce na jejich ochranu. Budují se speciální zařízení pro bezpečný přechod nebo se chytají do sběrných nádob a přes cestu přenášejí. Určitě jste si všimli, že na místech migrování jsou umístěny výstražné značky "Pozor žáby." (Bílý trojúhelník s červeným okrajem a obrázkem žáby uprostřed). V okolí mého bydliště je toto upozornění vidět v Povrlech u vodní nádrže. Ačkoliv někdo může považovat značky za zbytečné a směšné, já jsem přesvědčena, že mají smysl. Všichni bychom se měli ze všech sil snažit pomáhat chránit životní prostředí a neškodit těm, kteří žijí na stejné planetě, často o tisíce let déle než my, třebaže se nám nelíbí jejich vzhled a nejsou nám sympatičtí.
