Foto: autorka

Hromniční zima nebo obleva?

7. 2. 2018

Můj příběh

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 8.2.2018 12:59

U nás je teď na chvíli právě takhle krásně, ale děti nemají prázdniny.

Marie Ženatová 8.2.2018 10:30

Včera nám trochu sněhu připadlo, takže dnes je už zase sníh i na chodnících a silnicích - okolní krajina je bílém oděvu skutečně nádherná...

Alena Tollarová 7.2.2018 18:51

Takto zasněžené stromy jsem tuto zimu neviděla ani jednou.

Naděžda Špásová 7.2.2018 15:06

Maruško, hezké fotky, takovou zimu jsem u nás letos viděla asi 2x a trvala tak 3 hodiny. Letošní počasí popírá veškeré pranostiky. :-)

Marie Seitlová 7.2.2018 14:59

Moc pěkné i zimní fotky.

Věra Ježková 7.2.2018 11:18

Moc hezké. Pražáci můžou jen závidět.

Hana Rypáčková 7.2.2018 10:21

Ten sníh mi opravdu chybí.

Zuzana Pivcová 7.2.2018 10:12

Tady v Praze je to také všelijaké. Včera nádherně svítilo takřka jarní slunce, zatímco dnes je tma a co nejdřív začne něco padat. Ale co, příroda si s tím poradí. A děti určitě s prázdninami také!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá