Bála jsem se psa

Ze psů mám respekt, nikdy se neví, co udělají. Jednou se na mě vrhlo štěně dalmatina - v domnění, že jsem asi jeho matka. Měla jsem totiž na sobě bilou sukni s černými "fleky".

Moc vám děkuji za další reakce. Také se mi velmi nelíbí, když pes v dopravním prostředku nemá náhubek. Několikrát jsem zažila, že si toho všiml řidič a požadoval od jeho majitele, aby mu ho nasadil, nebo vystoupil. A ten na něj psa málem poštval. A souhlasím s tím, že si pes hlídal své území. To mne nenapadlo.

Paní Věro, pejsek prostě hlídal "své" území, které nebylo ohrazené jen plotem zahrady. Vzpomínám, že jednou, když jsme ještě bydlely se Zuzkou v jižních Čechách, někam jsme odešly a tehdy přijela naše kamarádka. Chtěla na nás počkat v zahradě a tam se dostat přes plot. Když už seděla nahoře na plotě, přiřítila se fenka Lesana, rozhodnuta ji nepustit dál. Tak kamarádka strávila na plotě snad čtvrt hodiny, než jsme se vrátily a vysvobodily ji.

Věrko, jak Ti rozumím! Nejsem na psy zvyklá a mám z nich respekt. Když potkám někoho se psem a dáme se do řeči, nemám problém pejska pohladit. Ale zrovna minulý týden jsem procházela vesnicí o několika číslech, kde na mě naštěstí za plotem zuřivě štěkali dva obrovští hafani. Byla jsem fakt ráda, že plot je dobře udělaný a mazala jsem o sto šest.

Je to s vámi roztomilé. Haf !!!

S bezprizornými psy se nebavím, přece jen jsou to šelmy hlídací a já se jim nemusím vůbec líbit. Hlavně, že to dobře dopadlo.

Jj, mám také hodně nemilé vzpomínky z dětství a památky na psí zuby na nohou, plus slušnou fóbii z volně pobíhajících velkých psů. Přitom mám pejsky moc ráda.

Jsem pejskař a samozřejmě pejsky máme. K velkým psům mám respekt a než si ho pohladím, tak se napřed zeptám majitele. Ve vašem případě fakt nevím, jak bych se zachovala. Jste dobrá, že jste zachovala rozvahu.

Toulavé psy nemám také ráda, sousedovi pode mnou utíkali věčně jeho tři svěřenci (bojová plemena), jednou na mne jeho Bára číhala ráno (potmě) před vraty, naštěstí jsem znala její jméno a tak jsem na ni zařvala (on na ně také řve) a ona stáhla ocas a uháněla domů. Včera zase ve vlaku chodil takový divný chlápek s rottweilerkou bez košíku mezi lidmi, rval ji za sebou na vodítku, čubina kňučela a vzpírala se, možná ji někde ukradl..a strašně oba páchli. Nechápu, jak si někdo může dovolit nastoupit do dopravního prostředku, kde se pohybují i malé děti, s nezajištěným psem a argumety, že je hodnej. Dávala bych za to vysoké pokuty.

Těší mě vaše reakce a příběhy. Libore, jako dítě školou povinné jsem se na vesnici hus také bála. Jednou jsem viděla, jak se jedna taková rozletěla při zemi za pánem jdoucím přes pole a chytla ho za nohavici. Velmi nepříjemné mi bylo, když jsem mezi nimi musela projíždět na kole.