Příchod – odchod – návrat

Je moc dobře Jitko, že jsi připomněla tímto článkem začátky modelingu . Video vidím poprvé a s chutí jsem si ho přečetla. Neměla jsem nikdy chuť se přehlídek zúčastnit, ale všem jsem vám fandila. Já považuji i60 za velmi seriozní portál, jsem tu od roku 2012, mám ráda lidi , kteří zde jsou . Setkání jsou báječná, ale přesto beru přátelství zde navazované, rezervovaně, vždyť se nikdo natolik nezná. Potom také se necítím být zklamaná, že není vše podle mých vysněných představ. Přátelství opravdu dobré je velmi vzácné. A tak si nás všechny čtu, mám svůj názor, ctím i názor druhých i když s ním nesouhlasím. A když vím, že ten člověk reaguje neadekvátně, pak s ním nediskutuji a ušetří se mnoho nepříjemností a rozčarování. A Tobě Jitko přeji šťastný návrat, ať se Ti moc daří !

Mě zaujal rozhovor Táni a Zuzky s moderátorkou jako celek. Na íčko jsem vstupovala s upřímností sobě vlastní, ale bohužel i s důvěřivostí v obecně lidské dobro. Chtěla jsem patřit do nějakého kolektivu a tento nabídnutý v TV byl to, co jsem dlouho hledala a vše popisuji v článku. V "Africe" jsem nebyla, nebyla jsem pozvaná. Autorka/ky věděly proč. Jaká vlna odporu se proti mě zvedla, když jsem se ozvala, raději nemluvě. "Afrika" se pro mně stala tím nejhorším zážitkem na íčku. Nyní je to pro mně uzamčená 13. komnata, kterou už nikdy nechci odmykat. Je to zkrátka minulost. Pro mně je důležité žít přítomností, život si užívat, ale hlavně na svůj účet ♥♥♥

Prima Jitko. Až do podzimu toho roku jsem o íčku nevěděla. Touha být modelkou je mi vzdálená, jen jsem šla do toho íčkařského oblékání s upřímností mě vlastní a spíš si dělat legraci a la Evka M., Hanka Š. Pamatuji, jak jsme se předváděly v hučkách a Radek nás seřadil na fotce. Nebo báseň Afrika, prostě vyblbnout se.Vážně i nevážně , prostě na íčku. Mnohé už brzdí ta obrovská návštěvnost. I po smrti budeme lítat Vesmírem.

Jíťo, jsem ráda, že jsem Tě díky i60 poznala. Skvělý článek i video.

Jíťo, na Tvůj příchod v souvislosti se soutěží Lady Sympatie si velmi dobře vzpomínám. Na videu jsi běhala s vnučkou, která se učila jezdit na kole. A pak přišla ta soutěž o vlastní outfit, kdy jsem Ti neveřejně navrhla černé kožené oblečení s krátkou sukní. Ohlas byl velmi negativní. prostě jsem Tě chtěla vmontovat do své představy. Už tady se ukázalo, že za sebe a o sobě rozhodovat si má každý sám, protože jen on nejlépe ví, co je mu vlastní. Myslím, že od té chvíle už sis šla vždy svou vlastní cestou, která se líbí nebo nelíbí. Nejhorší je mít pocit, že člověk dělá něco proti své vůli, aby se mu druzí nesmáli, nevyhýbali, aby se zkrátka začlenil. To je horší než zůstat sám. P. S. Ten televizní pořad s Táňou Havlíčkovou, na který odkazuješ, mi dal zabrat. Byla jsem zrovna nemocná a vyřízená, navíc v té době dost neobvykle přitloustlá. Ale Táňa byla skvělá a ráda na ni vzpomínám. Ta naše první módní přehlídka byla velmi spontánní a "obyčejná". Strčil mě tam Honza, já bych nešla. Ale mělo to ukázat, že každá úplně normální nemodelkovská žena může najít něco, co jí sluší a bude se v tom dobře cítit. Tehdy tam byla ještě Libuška Křapová a jinak už cizí, které na íčko nechodí. Ale tak nějak jsem si to tehdy představovala. Jíťo, díky za článek.

Především jsem ráda, že jsi se vrátila. I60 jsem objevila náhodně, ve svém mínusovém období, Tvoje články i přímý přístup mi pomáhal, díky.

Zajímavé je, že i já jsem objevil i60 díky Zuzce a zcela náhodně. Hledal jsem lidi, kteří popisují své zážitky ze školy a narazil jsem na její článek o setkání s bývalými spolužáky po letech. V té době zrovna na i60 běžela soutěž "Vtipnější vyhrává" , tak jsem to zkusil a vyhrál jsem radiobudík, který mám dodnes u hlavy. Ovšem větší radost mi přineslo poznání řady bezvadných lidiček, jejich článků a fotografií. Když jsem byl v r.2017 půl roku v nemocnici a neschopný práce s počítačem, byl jsem vděčný za jejich trvající přátelství.

Jitko, být svá, to je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat :-). Mrkla jsem na video, Zuzce to tam moc sluší. Díky za sdílení :-)

Íčko mi pomohlo hodně, kdy jsem se potřebovala dostat ze smutku. Nikdy jsem nechtěla a nechci být modelkou ani manekýnou. Našla jsem si zde jiné priority, kterých si vážím. " Jedna paní povídala" si nepřipouštím k tělu.

No, to koukám! Jitko, perfektní, díky. To krédo jsem neznala. Zuzko, prima.