Příchod – odchod – návrat

Evo, děkuji Ti, že jsi názorně předvedla, jak taková "herda do zad", o které jsem psala v článku, vypadá v reálu. Víc nemám co bych k této věci dodala.

Evo, nač a zač tolik zášti? Kam se poděla Tvoje pověstná „veselá kopa“? Myslíš, že jsi sama, kdo ví své? A vůbec, já o „Africe“ nezačala a jak se říká, „Čím víc se do hovínka píchá……“ a „Kdo chce kam….“. Ale jak správně píšeš, "....zorganizovali/y jsme s Vandou....“, "Bylo jen na mně, kdo to (tam) bude.", „…. byla jsem to já, která Ti tenkrát Tvé rozhodnutí z íčka odejít rozmluvila.“. Ano, bylo nám tehdy oběma jasné, proč v sestavě pro „Afriku“ nemohu být a bylo mi to vzhledem k našemu přátelství opravdu líto. A proč jsi mi tehdy odchod z íčka rozmluvila, víš také nejlíp sama. To, že zmizel můj, také veršovaný, diskuzní příspěvek (postesknutí) na moji neúčast v „Africe“, je logické. Po zrušení mého profilu na moji žádost v loňském roce, jsem požádala Redakci o smazání všech mých článků a tím pádem došlo i ke smazání všech mých příspěvků napříč portálem. Že ale byly zároveň smazány všechny posměšné, až urážlivé příspěvky (a že jich nebylo málo), padající tehdy na moji hlavu od některých účastníků, ale i nezúčastněných, je mi záhadou. Zřejmě vyšší moc. Proto si je už nikdo, jak píšeš, u básničky na Tvém profilu, BOHUŽEL NEMŮŽE přečíst. To, co jsem v ten večer prožívala, vím jen já a Radek. A jen pro dokreslení celé záležitosti těm, kteří nepamatují, nebo neví o co tehdy šlo a jako reakci na Tvůj včerejší diskuzní příspěvek, dávám níže odkaz na moji básničku, „vypocenou“ v slzách. „Buchta domácí“ ze dne 27.1.2015, byla moje reakce na tehdy, už tak dost vyhrocenou situaci: https://www.i60.cz/clanek/detail/10678/buchta-domaci Tato moje básnička zůstala na portálu díky tomu, že ji převzala Redakce. Paměť mi také dobře slouží, nechci oplácet stejnou mincí a psát o povaze Tvé. Nech tedy laskavě na ostatních, Evo, aby si úsudek o mé povaze udělal každý sám. „Není všechno zlato, co se na povrchu třpytí“.

S magazínem i60 na výletě v Africe! 25. 1. 2015 Pravidelně sleduji rubriku OTÁZKA DNE. V nedávných dnech jsme zde vyslovovali přání, kam bychom se chtěli podívat. Města, hory moře, přání splnitelná, nebo jen nesplnitelná touha po poznání zemí našich snů. Jelikož se říká, nic není nemožné, zorganizovali jsme s Vandou zájezd do země jejích snů, do Afriky, státu Botswana a okolí řeky Okavango. ... Tak to bylo, ale s jedním rozdílem, nežli píše pisatelka příspěvku níže. Tento nápad a celá básnička vznikla jen v mé hlavě, celou jsem jí jen já složila a koho jsem v básničce jmenovala, s tím jsem tuším i projednala, zda s tím souhlasí. Bylo jen na mně, kdo to bude. Nikdo ale netušil, o čem bude. To co následovalo, když spatřila světlo světa si může každý přečíst v příspěvcích na mém profilu u této básničky. Dokázala jsem to, co bylo účelem - POBAVIT VÁS , nic víc. Je opravdu škoda, že slova paní Caklové zmizela, zrovna tak jako její báseň o buchtě. / To ale asi ne proto, že by někomu vadila, ale asi proto, že došlo ke zrušení VŠEHO, tudíž i jejích komentářů u všech našich článků, když se rozhodla odejít. Určitě si na to mnozí z vás pamatují, jak to tenkrát bylo a proč ta odezva. Tak opatrně Jitko, ten " nejhorší zážitek na íčku " jsi si zapříčinila sama svojí povahou.. Pokud mi paměť slouží, byla jsem to já, která Ti tenkrát Tvé rozhodnutí z íčka odejít rozmluvila. Nech si svoji Třináctou komnatu uzavřenou a uvědom si prosím, že já jsem dosti silná na to, abych Tvým případným " pravdivým informacím" dokázala čelit. ALE i rozumná, proto nemám zájem. Vím své, a Ty píšeš jen to, s co se Ti hodí. Nebojím se Tvých stále opakovaných frází, ale nechci aby zde vznikaly nekonečné nedůstojné diskuse, jako tomu bylo u některých příspěvků již mnohokrát. Přeji Ti, aby jsi zde na íčku vytrvala a aby Tě Tvé vyšlápnuté boty niky nikde netlačily, ať zvolíš jakoukoliv cestu....

Jitko, vždy jsem obdivovala tvoji otevřenost. Jsem ráda, že jsem tě poznala osobně. A "boty i cesty" máš už dávno dobře prošlápnuté.

Pro mě toto byl první pokus někam se začlenit, jak jsem napsala v článku. V minulém období, v mezičase i v současnosti jsem poznala hodně dobrých přátel a ti mi zůstali. Ti "na oko", jak se hezky česky říká, se sami dřív nebo později "propíchnou" sami. Ilono dobře, ale bez poznání vlastních nedostatků, bych se těžko mohla vrátit. Drahuško, máš pravdu, "Jediný objekt zábavy nestačí". Taky někdy nevím, zda koloběžku, harmoniku, zahradu, zahrádku, Pivní, nebo jiný čtvrtek, pořádání, nebo účastnění-se různých výšlapů, nebo na setkání na Moravu. Je toho, zaplať Bůh, dost :-)

Prošla jsem si několika, jak jsem myslela, literárními blogy, kde mě například pro nějakou vtipnou poznámku o výroku pana Klause kdosi napsal, že věděl, že jsem komunistka, aniž by si přečetl moje předešlé povídání. Do očí by mi to neřekl. Proto si nacházím přátele, se kterými mohu někam zajít, popovídat a jsou naladěni na stejnou notu. Nebo v knihovně půjčím pěknou knihu, o které mohu přemýšlet a dohadovat se jen s vytištěnými řádky. /mimochodem teď jsem objevila díky doporučení přátel Josefa Formánka, píše fantasticky/ Ne, že bych si občas nepřečetla třeba íčko a jiný virtuální zdroj. Člověk by se neměl soustřeďovat na jediný objekt zábavy.

Jíťo, dovolím si do příslušné rubriky ocitovat závěrečný odstavec z tohoto blogu, který uvádíš. Také mne zaujal.

Článek mě zaujal , jsem na i60 velmi krátce a ještě se mi nestalo , že by mě někdo slovně napadl. Ale věřím tomu , že se člověk nemůže zalíbit všem a tak vám držím palce k navrácení na i60.

Po té, co jsem dala tento článek ke zveřejnění, objevila jsem na netu tento zajímavý Blog, zdá se mi, že mám s autorem hodně společného, neboť zde na íčku jsem si mnohým prošla a život jako takový jsem mnohdy musela brát spíše vážně; https://jirsch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=276163

Už jen poznámka: Můj příspěvek u básničky, kde jsem si stěžovala na neúčast byl smazán a rovněž tak byly smazány i všechny "šťavnaté" příspěvky, padající na mou hlavu. Chápu, "Není-li žalobce, není ani soudce." A jak jsem níže napsala, je to PRO MNĚ MINULOST. Děkuji za vesměs příznivé diskuzní příspěvky. Vše je jen o osobní zkušenosti a "Jak s čím kdo zachází, s tím také schází."