FOTO: autorka

Děda a dědeček

13. 2. 2018

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Lišková 14.2.2018 09:40

Dědu jsem poznala jen jednoho, zemřel, když mě bylo deset let. Byl dlouho nemocný, když jsme za ním přijeli, řekl, ať mu vyprávím o stromech na zahradě. Byla jsem příliš malá, teď vím jak ovocným stromům rozuměl. Na jeho sad a ovoce v něm jsem nezapomněla dodnes.

Věra Ježková 14.2.2018 07:57

Děkuji ještě jednou. Jsem ráda, že téma mé vzpomínky je vám blízké. Vaše krátké příběhy mne také zaujaly.

Alena Vávrová 14.2.2018 00:10

A zapomněla jsem napsat, že mě potěšilo i úvodní foto - byla jsem v Příbrami jen jedinkrát, ale kostel sv. Jakuba jsem poznala "na fleku".

Alena Vávrová 14.2.2018 00:08

Moc hezky napsané - také jsem měla dědu a dědečka (viz můj článek Legionář).

Zdenka Jírová 14.2.2018 00:04

Moc hezké vzúpmínání.Já jsem si žádného dědečka neužila brzy zemřeli. Pamatuji se jenom na babičku - maminčinu babičku a o té už jsem sem napsala. Je příjemné, mít na koho vzpomínat.

Jana Šenbergerová 13.2.2018 22:52

Hezké vzpomínání. V naší rodině je o dědečky nouze. Maminčin tatínek zůstal v koncentráku, tátův byl samotář a podivín, nejvíc jsem si užila druha své babičky. Žil dlouho a s dětmi to uměl. Mé dcery dědečky nepoznaly a vnoučata jen jednoho, ale ten už zemřel.

Věra Ježková 13.2.2018 21:16

Moc vám děkuji. :-)

Jitka Hašková 13.2.2018 21:01

Moc hezké povídání. Poznala jsem jenom jednoho dědečka - otce mé mamky - který mě miloval a učil mě správně mluvit. Bohužel zemřel, když mi byly 4 roky. Táta byl sirotek a nepoznala jsem vůbec jeho rodiče, jenom tetu - sestru jeho maminky.

Zuzana Pivcová 13.2.2018 19:15

Znala jsem prarodiče jen z maminčiny strany, tatínkovi rodiče zemřeli. Milovala jsem svého dědečka, ale měla jsem možnost žít s ním jen do svých 6 let. Psala jsem o něm zde také čánek Mé první setkání se smrtí. Je hezké, že si všechno pamatuješ a dovedeš to dobře i kriticky podat. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková