Děda a dědeček

Věrko, zajímavé vyprávění. Vždy nám z mládí něco v paměti zůstane a něco podvědomě vypouštíme. Ale vždy, alespoň u mne, převažuje to pozitivní.

Děvčata, děkuji. Maruško, jsem ráda, že jste mi napsala, protože vím, že jsme přes Příbram spřízněné duše.

Bydlím v Příbrami celý život a o svojí jediné babičce jsem také psala. Dědu jsem žádného nepoznala a měla jen jednu babičku ,kterou jsem měla moc ráda.Moc pěkně napsané.

Hezké vzpomínání, jednoho dědu jsem nepoznala, umřel brzy. Pražský děda- o něm jsem už psala. Mašinfíra a veselá kopa.

Jà jsem poznala jen dědu a babičku ze strany tatínka, maminčiny rodiče bydleli daleko a nenavštěvovali se. Děda zemřel když jsem byla hodně malá. Babička Kateřina byla takové malé kulaté dobrotisko, vzpomínám si že stále nosila tlusté bílé pletené punčochy jejichž konec od kotníků byl černý. Moc se mi líbily, říkala jsem jim kopýtka.......Hezké vzpomínání Věrko.

Mám ráda příběhy a vzpomínání nás íčkařů. Věrko, díky za vzpomínku.

Do třetice děkuji. :-)

Takové podobné příběhy zapisuji do knihy "Babičko vyprávěj". Je moc důležité uchovávat vzpomínky.

Já měla štěstí, zažila jsem oba dědečky i babičky. Všechny jsem měla moc ráda, ráda jsem k ním jezdila. Ale ta má Olomoucká, byla pro všechny vnoučata vrbou. Mohli jsme se ji svěřit, poradila a naše lásky znala dříve než naši rodiče. Děkuji za článek, zase jsem na ně zavzpomínala.

Hezká vzpomínka. Můj brněnský dědoušek mě provázel celým dětstvím až do dvanácti let, kdy jsme se odstěhovali. Každou neděli jsme chodili spolu s rodiči a babičkou do lesů zvaných Hády. Dodnes vidím jejich nádheru, na jazyku mám chuť truskavců a pěny vyšlehané z bílků s přidanými lesními jahodami nebo křehký salát z ptačího salátu. Ach, jak krásné to byly časy. :-)))). Děkuji za článek.