Vyhráli jsme první místo ve sportce včetně jackpotu. Máte se radovat, nebo se obávat toho, co nastane? Obzvláště v případě, když výhra činí desítky milionů korun. Jak to tedy je v dnešní realitě života? Doslova lidově na palici.
Co vše se v životě změní a jak se zachová okolí, kde výherce žije? Protože mám dost známých, je mezi nimi i jeden šťastlivec, na kterého sedlo unavené štěstí. Jeho jméno raději změním, neboť co? Jsme na netu a zde nikdy nikdo neví, jak kdo to přečte, a zachová se. Tak mu budeme říkat třeba Petr. Dlouho jsme se neviděli, tak jsme prodrbali život, jak a co si na nás ta potvůrka vymyslela a vymýšlí. O to bylo pak vše jednodušší, neboť jsme se znali z dětství, a Petr je stejné povahy jako já. Co na srdci, to řekne, a miluje i humor. No, a dostali jsme se i na zajímavé téma, jak se mu žije s tou výhrou v loterii.
Co tě vedlo k podání výherního tiketu a správné volby čísel, když nesázíš?
Náhoda. Při odchodu z obchodního centra jsem míjel prodejnu Relay. Když už jsme ji přešli, něco se ve mně stáhlo, jako by mě někdo zastavil, a přepadla mě chuť podat sportku. Manželka mě přemlouvala, abych se na to vykašlal, ale něco ve mně říkalo, podej ji. To se těžko říká a popravdě dodnes to jaksi nechápu. Nesázím pravidelně, jen náhodně jsem párkrát do roka podal tiket sportky a někdy při koupi cigaret za vrácený drobné stírací los. Občas jsem vyhrál výměnu losu, nebo 5. pořadí ve sportce, ale nikdy mě nenapadlo, že bych mohl vyhrát větší obnos peněz. Co se týče čísel, vždy jsem zaškrtával náhodně bez rozmyšlení, nebo to nechal na volbě terminálu, ale v tento okamžik jsem začal uvažovat nad čísly. Přepadly mě fakt kreace. Kolik máme zvířat doma, velikost bot, datum narození a tak jsem pokračoval podobně u všech sloupců. A jeden vyšel.
Petře, jak jsi přijal skutečnost, že jsi najednou milionář?
Nějak jsem to nekontroloval, zkratka přes web jsem zadal čísla a odklikl. Když se na mě vyřítila suma, kterou jsem vyhrál, řekl jsem si „ Coo? Magore, co jsi tam napsal, a znova jsem vyplnil čísla z tiketu, a opět se vše opakovalo. Třeštil jsem oči na monitor a v hlavě totálně prázdno. Stav totálního blbce. Vstal jsem od počítače a šel do pokoje, kde rodina sledovala nějaký pořad v televizi. Sedl jsem si na gauč a třeštil jsem očima do země. Na otázku, co se děje, jsem tiše šeptl "Asi jsme milionáři. Štěstí sedlo na vola". Pak už nastalo vřeštění, radování se, ale i pláč a objímání. Neplánovali jsme, co bude, jak bude, ale byl to krásný uvolňující pocit štěstí. Nic víc v tom nebylo.
Jak to přijali tvoji příbuzní a nejbližší přátelé?
Měli radost a blahopřáli nám. Z euforie jsem se pochlubil blbec i v práci, kterou jsem měl rád, moc mě bavila a byl tam super kolektiv.
Jaké plány do dalšího života tě po výhře napadly jako první?
Totální chaos. Najednou víš, že vše, co se ti líbilo, tajné přání, kam by ses chtěl podívat, co prožít, zažít, to vše je najednou reálné. Na vše máš. Vše si můžeš koupit, o čem sis říkal, to bych chtěl, ale není na to, najednou může být tvoje. První noc jako výherce bych nepřál nikomu. Divoké sny, nespavost, přemýšlení, co bude dál. V duchu otázky, jak se změní dosavadní život rodiny. Obava, zda to bude k lepšímu, nebo se budu potýkat s něčím, o čem doposud jsem neměl ani tušení, nedala v klidu spát. A nejen první noc.
Jaká změna v dosavadním životě byla první?
No, ono to nejde najednou. Na tiket ti vyplatí zálohu na velkou oslavu a nějaké malé nákupy toho o čem jsme snili, ale prvotním cílem bylo se zbavit veškerých půjček, složenek, a leasingu na vůz. Hlavní část výhry byla připsána na účet po 90 dnech. Je to lhůta na výplatu celkové výše výhry. A už řešíš první problém. Dát vše na jeden účet, na dva, tři čtyři, na jaké fondy pro děti až jim bude 18 let. Ale hlavně, na jaký bankovní dům se obrátit, aby v dnešní době obstál do budoucna. Když jsme se postupně poptávali a řekli, o jakou částku jde, každá bankovní společnost najednou byla ta nejlepší ze všech v této republice. Nakonec jsme si vybrali, a ne jednu. Jistota je jistota.
Další kroky a změny v životě, jaké tě čekaly?
Dobré, ale bohužel i takové, že jsme se ženou jen koukali, co to s lidmi dokáže udělat. Výhra se prostě nedala ututlat na 100%, a lidské drby dokáží své. V dnešní době se závidí i oblečení, auto, byt, vybavení, a nikoho nezajímá, že díky vlastnictví všeho jsi s rodinou zadlužen na desítky let, a modlíš se každý měsíc, abyste vyšli do výplaty. Po zaplacení hypotéky na byt jsme se rozhodli změnit bydliště a jít do svého. Další problém byl na světě. Kam se odstěhovat, postavit nový dům, koupit nový postavený dům, jak velký, zda velkou zahradu či ne. Pravá volba, nebo něco jiného? Ale jaký a kde? Čím více jsi finančně svobodný, tím horší rozhodování. Na vše je. Stavět, nebo si pořídit rezidenci jsme zamítli, protože na stará kolena mladí vylítnou z rodinného hnízda a nám co zbude? Halda plochy na úklid, vytápění, a hledání se navzájem s manželkou formou minutových výprav, kde kdo je. Také ale rozhoduje fakt, že v okolí doposud vše znáš, kde co je, jsme spokojeni, máme své známé, děti kamarády. Doopravdy se dlouho uvažuje a rozhoduje o změně bydlení.
Jak jste se nakonec rozhodli?
Díky sousedům a okolí docela rychle. Najednou když vyhraješ, a koupíš si nové auto střední třídy, tě přestanou zdravit. Očima tě při potkání sjíždějí, co máš na sobě, v obchodě co a za kolik kupuješ, a když se s nimi bavíš, většinou hovor byl ukončen slovy no jo, to se máš, když jste vyhráli. Děti doma nás neustále informovaly o tom, jak se jejich kamarádi změnili v chování vůči nim, a vše gradovalo změnou v chování spolupracovníků v zaměstnání. Závist, pomluvy, měly žně. Takže to vedlo k urychlené koupi rodinného baráku se zahradou mimo město, kde jsme doposud žili a narodili se. A to hodně daleko.
V rozhovoru jsme udělali krátkou přestávku na šálek kávy, a já si vzpomněl na jednu starší ženu, kterou jsem osobně znal. Její rodina, kde měla titul babička, žila v poklidném rodinném vztahu. Do doby, než tato žena zdědila pozemek a prodala ho. Rozdala vše rodině, která najednou potřebovala snad i modré z nebe, a když nic už neměla co darovati, skončila v domově důchodců. Nikdo najednou neměl čas na návštěvy, vánoce trávila v poloprázdném domově sama, i nový rok. Rychle jsem se z této vzpomínky vrátil do reality s Petrem, s kavou na stole a ejhle, i na triku, a k zajímavému tématu.
Hele, a bylo správné rozhodnutí změnit bydliště?
Ano i ne. Jak se na to podíváš. Stali jsme se obyvateli satelitního městečka, a mysleli jsme si, že máme klid. Ano máme, protože tam si vás nikdo nevšimne, nikdo na nikoho moc nemluví. Každý přijede domu s vozem, za ním se zavře brána a je ve svém světě, do kterého každý nerad pouští druhého. Natož souseda. Ovšem česká povaha závidět je i tam, kde bydlíme teď. Jaké kdo má auto, podle vzhledu a zařízení baráku se určuje, kdo jaký je. Opět vyvstává otázka a zvědavost, kde na to dotyčný vzal, a kde na to bere.
Tvoje děti, jak nesly změnu bydlení, školy, nové kamarády?
Ze začátku to těžce nesly. Nikoho zde v okolí neznaly, ale přece jen si našly časem pár kamarádů, s kterými se stýkají, navzájem se navštěvují a i občas spolu někam vyrazí. Samozřejmě je musíme někdy se ženou krotit, protože syndrom co má jeden, musím mít taky a lepší, je občas tématem na celý večer, jak se jejich kamarádi baví a určují, s kým je vhodné se bavit a s kým ne. Není vše jen o tom, kdo co má, a čím se rozlišuje od ostatních. Naštěstí to děti dobře chápou, a jsou v tomto směru skromné a rozumné.
A Ty osobně? Co se změnilo díky výhře u vás.
Každopádně práce. To se nedalo vydržet. Najednou každý by chtěl půjčit, založit, když jsem řekl, že jsme na víkend jeli… například jen 100 km od bývalého bydliště, nikdo se neptal, jak jsme si to užili, ale ihned reagovali, no jo, to se jezdí, když na to je. To, že třeba jeden spolupracovník prohrával tisíce v hernách, nebo další utrácel po večerech v divokých mejdanech, nikoho nezajímalo. Gradovalo to až tak, že jsem musel ukončit práci, která mě moc bavila a občas se mi i po ni stýská.
Pracuješ, nebo si užíváte volna.
Doma bych se zbláznil být 24 hodin a nic nedělat. Věnuji se jisté práci s lidmi, cestuji vozem po kraji, a jelikož se nejraději cítím v tričku, v džínách, a mám vůz průměrné značky, nemusím v komunikaci nic tajit, na nic si hrát, ale i zbytečně dráždit okolí tím "Já na to mám." Samozřejmě už si dávám pozor na to, komu jak říci, kam pojedeme na dovolenou, i jiné věci, které by vedly k dalším problémům ve vztahu s lidmi. Čas tě, Romčo, velice rychle naučí, v čem raději držet jazyk za zuby. Někdy se přistihnu, jak na otázku, co děláte a kde pracujete, odpovídám: "Dělám u technických služeb a jezdím s kuka vozem." (popelářské vozidlo). Docela to funguje a je klid.
Byli jste už na vysněné dovolené? Kde? Jak jste ji prožívali?
Splnili jsme si rodinný sen. Amerika. New York, Washington, California, ale i Las Vegas.Vždy jsme si s manželkou a dětmi přáli porovnat realitu s tím, co jsme viděli ve filmech, nebo v televizi jako dokumentární pořady o těchto zemích. Chtěli poznat ten pohled z druhé strany. A to v normálním průběhu dne normálních lidí. Takže jsem například s klukem vlezl na hasičskou stanici, policejní stanici, s tím, že jsme turisti a chtěli bychom vidět rozdíl skutečnosti od filmů a dokumentů. Výsledek? Poznali jsme zázemí jednotek jak požárních, tak i policie, dokonce jsem i seděl ve služebních vozech, poznal zázemí, fotek nespočet. Žili jsme stylem normálních lidí, jak v místech na ulici, tak v restauracích, klasické nabídky jídel, a spali v běžných typech ubytovacích zařízení. Luxus nám nikdy moc nic neříkal a děkuji osudu za to, že toto nadále trvá u celé mojí rodiny.
Takže vás láká zahraničí?
Ne, časem je to všude stejné. Ale i u nás doma je spousta míst, kde je fajn. Jelikož nemusíte počítat, ubytujete se tam, kde už nechcete jít dál, dáte si k jídlu to, na co máte chuť, a neřešíte, zda to stojí o nějakou tu desetikorunu víc, nebo míň. Toto bych moc přál každému z nás. Nemít miliony, (pokud nevyhrajete), ale mít příjem peněz na všechny platby, a neřešit, zda koupit na sobotu a neděli maso za 90 Kč či 150 Kč. Zkrátka uvařím to či to, bude to chutnat a nekoukat na cenu.
Můžeš říci, že žijete spokojený život?
Ano i ne. Můžeme si koupit, co chceme, ale když máte na vše a prvotně se vybavíte, zjistíš po čase, že vlastně kromě zdraví a pohody nepotřebujete skoro nic. Nepotřebuješ dvě, tři auta, aby se vidělo, že na to máte. Nepotřebuješ mít na sobě haldy zlata, kdy máš strach jít v bouřce, aby do tebe nepraštil blesk. To se nedá popsat. Záleží na každém člověku, jak se v případě nenadálé výhry zachová. Buďto to s ním zamává a udrží se, nebo to s ním zamává tak, že začne uvažovat dle šustění papírových bankovek, a je s ním konec. Moc si vážím své rodiny, která zůstala naprosto stejně normální, jak jsme žili před výhrou. Což se nedalo říci o blízkých lidech v příbuzenském vztahu. Závist dokáže divy. Vždy může nastat situace, kdy vše máme, a najednou nemáme skoro nic. Kdy zdraví přestane sloužit, a najednou ti miliony jsou k ničemu. Každý z nás z okolí ví o případech, jak peníze dokáží zahýbat s lidmi v rodinách, ve vztazích, v přátelství, kde bylo vše v pohodě, dokud do toho nevstoupily finance.
Máš nějaké humorné zážitky ze života milionáře?
Jéje těch je. Například když si zařizujete nové bydlení. Desítky katalogů, návrhů, to je hezké, to je hezčí a co zas toto, šílené rozhodování. Nezajímá tě cena, ale výsledek. Jelikož papír snese vše, nevíš ve skutečnosti, jak vše bude vypadat na živo. Kolikrát jsme se smáli, že si asi koupíme na zahradu velký stan a máme klid. To platí i u auta. Jaká značka, zda benzin, nafta, kombi, sedan, barva, vybavení, typ televize, velikost, a u výpočetní techniky ani nemluvě. Dny, kdy už máš nechuť cokoliv řešit, dívat se na nabídky co je lepší a výhodnější. Dokonce jsme hodiny trávili na netu, v novinách a vybírali s celou rodinou, jakého psa si pořídíme. Zda jednoho, či dva. Rasy, vzhled, vlastnosti, hodiny porad a sezení. Výsledek? Jedno navštívení útulku pro psy, kam jsme dovezli plné auto dobrot, a zpátky jsme se vraceli se dvěma tvory, kteří se stali našimi rodinnými miláčky.
Otázek by bylo mnoho, ale pomalu jsme zjišťovali, že se to vše stáčí na stejný závěr. Peníze jsou potřeba, ale i s málem se dá žít. Peníze mění lidi v jednání, a myšlení, názor na okolí, ale zase je na každém z nás, do jaké míry se nechá penězi ovlivnit. Protože přijde den, kdy nám nebude nic platná ani miliarda. Ona ta výhra je jako mince. Má líc, rub, ale i svou hranu. A i když budeme chudí či bohatí, stejně život nepřežijem, tak vo co gou...
Takže milí íčkaři. Užívejte si každý den, každou minutu na plno, protože co vás čeká za rohem či za minutu neví nikdo, U očního lékaře kapky na to, abyste denně viděli v peněžence desetitisíce, nemají, a pokud na ulici uvidíte deset kaček, jak si to mašírují s vozíkem plným peněz, neváhejte je zastavit. Udělejte jim technickou kontrolu vozíku a zabavte jim ho i s nákladem pro nevyhovující technický stav. Třeba vám poděkují Káč, káč.
Jak vy byste změnili svůj život, kdybyste vyhráli,… no dejme tomu pár milionů? Myslíte si, že by se vám podařilo ututlat v soukromí i na veřejnosti, že jste vyhráli, a máte vystaráno? Že by se v rodinném a příbuzenském kruhu nic nezměnilo? A co byste si splnili za sen? A kdyby náhodou zbyly nějaké drobné… Myslete na mě. Miluji Milku čokoládu jogurtovou, která zázrakem zmizela z trhu. Asi vyhrála… Ale kdyby...
