Johan
Foto: archiv autora

Johan

26. 2. 2018

Ptáte se kdo to je Johan? Že to není české jméno? A máte pravdu. Je to jméno německé, jméno německého vojáka, zajatce. Ano, zajatce! Nositel tohoto jména byl voják německého wehrmachtu, příslušník nadřazené rasy, jak tvrdil jejich vůdce Adolf Hitler! Jak jsem se dozvěděl, Johan prošel celou frontu a zajatý byl až při ústupu na našem území. Když jsem přijel s rodiči v létě roku 1946 na prázdniny do Ketkovic, otec vždy o dovolené jezdil pomoct o žních svému bratrovi Josefovi, tedy mému strejdovi, tak jsem při návštěvě tety Kristy, to byla zase otcova sestra, která také žila v Ketkovicích a provdala se za strejdu Sedláčka, zjistil, že se po jejich hospodářství, hlavně ve stájích a po dvoře, pohybuje člověk mně úplně neznámý!

Ano, již tušíte, byl to Johan, německý zajatec, který byl dán na práci k Sedláčkům. Byl to muž středního věku, pro mě v té době vlastně starý. Moc nemluvil, byl stále zamračený a převážně měl stále zarostlou tvář vousy. Nosil klasickou německou, vojenskou čepici, jakou nosili vojáci ,takovou tu obyčejnou z kopřivové látky s čelním štítkem. Oblečen byl v uniformu, která však už hodně „ pamatovala" . Uniforma byla místy roztrhaná, špinavá a bez výložek. U některých kapes chyběly knoflíky. Pásek nenosil, nebo ho snad ani neměl. Na nohou nosil nějaká bagančata, nevím, zda to byly boty vojenské. U Sedláčků se staral o krmení dobytka, čištění stájí a nejvíce se motal kolem koní. Koně, ty měl Johan rád, a jak říkal strejda Sedláčků: “ Koním Johan rozumí ! Tak neposlóchají ani mě “ . Spával ve stájí, kde měl ustláno na seně. Maminka o něm říkala, že je to starý ochlasta. Byla to pravda, čas od času se prý Johan namazal tak, že sotva mluvil. To pak nešel ani ke koním. Odkud byl a nebo jak se jmenoval dál, to opravdu nevím a ani jsem to asi nevěděl. Když jsme přijeli do Ketkovic za rok, Johana jsem u Sedláčků už nezastihnul .“ To prý jednoho rána, “ jak vyprávěla teta, " nás probudilo bučení krav. Říkám si, co tam ty krávy tak bučijó? Že se ten Johan zas naslopal a těm kravám nedal žrat ! Tato, běž se podívat co se děje “. Strejda se tedy oblékl a šel do chléva, aby zjistil proč dobytek tak řve ! Kouká, krávy ani koně žrádlo nemají, nemají nanošenou ani vodu, a tak jde vzbudit Johana. Asi se zase pěkně ožral ! Johan nikde. Jenom zválené místo, shrnutá deka a staré onuce. Chvíli ho tedy hledá po statku, jestli nezalezl někam jinam, i na zahradu se jde podívat, ale Johan není k nalezení. Tak nakrmili dobytek i koně a čekali, odkud se Johan vyvalí. Mysleli si, že přijde třeba popoledni, ale neobjevil se. Ani druhý den, ani další. Za pár dní to museli hlásit policii, aby nebyl malér. Byl jim přidělen na práci, a tak za něho zodpovídali. No, hlídejte někoho, komu se asi stýská po domově, když už jsou dva roky po válce! Snad se tehdy říkalo, že za ním přišel nějaký jeho kamarád, který taky sloužil u sedláka, snad ve vedlejší vesnici, asi se domluvili na tom, že utečou! Zbyla po něm jen ta deka na seně. Občas jsem si na něho vzpomněl.

Jenom bůh ví, zda se dostal v pořádku domů, ke své rodině a jestli vůbec někdo z rodiny byl živ. Jestli se ho dočkali a on našel je. Osudy jsou všelijaké a válka a i doba poválečná si s lidskými osudy mnohokrát zahrály! Později, až v roce 2009, jsem se dozvěděl, že asi za půl roku po jeho zmizení došel do Ketkovic pohled, snad údajně do hostince k Mohelským, že se oba dva dostali v pořádku domů a že jsou živi a zdrávi !

Dnes se Johan asi už zpovídá ze svých činů před Bohem!

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Pěkně vyprávěný příběh!
Zdenka Jírová
Zajímavá vzpomínka. Jsem ráda, že jsem ničemu podobnému nebyla vystavena, narodila jsem se v posledních měsících války.
Jana Kollinová
Přečetla jsem článek se zvláštními pocity. Narodila jsem se ve Vogelsbergu, kam byli moji rodiče totálně nasazeni, v roce 1944, pár měsíců před koncem druhé světové války. Místní úřady odmítly přání rodičů uvést jméno Jana tak maminka nakonec souhlasila s alternativou Johanna a až po sedmi letech po válce, a nekonečném úsilí mých rodičů, jsem získala "DUPLIKÁT" rodného listu, který mi umožnil prokázat vlastní identitu s křestním jménem Jana.
Libor Farský
Je to divné, když mi toho Němčoura je líto?
Hana Rypáčková
Život je jak klubko nití a někdy pěkně zamotaný. Takové příběhy mám ráda.
Lidmila Nejedlá
Zajímavá vzpomínka na jeden válečný osud.
Jana Šenbergerová
Zajímavý příběh. Kolik různých příběhů nosíme v hlavách! Jen některé mají to štěstí nebo příležitost, že se z nich dostanou ... A to je dobře.
Zuzana Pivcová
Vyprávění příběhu se mi líbí, jen mi vrtá hlavou (archivní nemoc z povolání), proč nebyl Johann odsunut. Nebo byl stále v zajateckém táboře, nejspíš americkém, a na práci pouze "zapůjčen"?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.