Je to tak. Přistihla jsem se, jak občas v duchu promlouvám s domácími spotřebiči. Myslím si, že to začalo tehdy, když jsme se s manželem přestěhovali do menšího bytu a pořídili jsme si kompletně novou kuchyň. Samozřejmě i s novými vestavěnými spotřebiči. Při plánování nové kuchyně jsem se držela při zemi, snažila jsem se respektovat potřeby dvoučlenné domácnosti a hlavně velikost prostoru pro kuchyňskou linku.
Místo sporáku mám indukční varnou desku. S tou jsem se musela skamarádit nejdříve. Naštěstí má jen sedm dotykových bodů, protřednictvím kterých se ovládá. Dalo se to pochopit i bez čtení návodu. Co mě však překvapilo, bylo občasné zapípání. Teď už vím, že tato varná deska se ozývá vždy, když je něco špatně. Většinou v případě, kdy si zvolím plotýnku, ale už zapomenu nastavit intenzitu ohřívání. Za toto pípnutí vždy v duchu poděkuji. Hlídá mě! Pouze jednou mě tato varná deska vykolejila. Chodila jsem na kurzy fotografování, a protože jsem se z nich vracela až po deváté večer, snažila jsem se manželovi připravit předem něco k večeři. Tenkrát jsme dostali pár jitrniček ze zabijačky, a tak jsem nechala na stole lístek s pokynem, ať si jednu z nich opeče na pánvi. Vůbec mě nenapadlo, že by s tím mohl být nějaký problém. Ten však zákonitě nastal, neboť manžel novou varnou desku ještě nepoužíval. Prostě ho nenapadlo, že musí položit pánev na plotýnku, aby plotýnka začala fungovat. Pouze ji zapnul a držel ruku nad plotýnkou a čekal, až začne hřát. A varná deska pípala a pípala. Samozřejmě vzal mobil a zavolal mi, že je varná deska rozbitá. Byla jsem zrovna uprostřed prezentace svých nových fotografií. První hovor jsem odmítla, ale neodbytně zavolal podruhé, patrně s myšlenkou, že není na světě nic důležitějšího než dobře opečená jitrnička. A tak jsem uprostřed prezentace, za veselého smíchu svých kolegů zjišťovala po telefonu, co se děje s naší varnou deskou...
Nejvíc jsem se na úplném začátku „potrápila“ s odsavačem par. Prozkoumala jsem všechna tlačítka, ale na žádném nebylo to známé „I“, znamenající zapínání spotřebiče. Pokorně jsem se ponořila do návodu a trpělivě jsem ho prostudovala. O zapínání a vypínání spotřebiče tam nebyla ani zmínka. Samozřejmě. V duchu jsem proklínala toho, co návod psal. Základní funkci přístroje jsem objevila náhodou až po několika dnech. Desku odsavače je třeba povytáhnout tak, aby byla nad celou varnou plochou. Tím se odsávání zapíná. Dodnes nechápu, že mě to nenapadlo hned!
Nejnáročnější rozhovory vedu se svou elektrickou troubou. Bohužel má více funkcí, než jsem schopná využít, a tak mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak fungují kombinace dvou velkých kovových knoflíků plus nastavovacího displeje. Pokud něco nastavím a trouba to nechápe, tak displej červeně bliká. Navíc tato trouba s chutí a často pípá. Má však vlastní logiku pípání, ozývá se tehdy, když dosáhne naplánované teploty. Má to své výhody hlavně při předehřívání trouby, předem nastavím teplotu a signál mě upozorní, že už můžu něco vložit do trouby. Reaguje však po každé změně požadované teploty, a tak jsou chvíle, kdy se pípání ozývá častěji než je mi milé. Většinou mě vyburcuje, abych se podívala, co se v troubě děje. Naštěstí mám troubu ve výšce očí, s velkým okénkem a kvalitním osvětlením, takže pohled na pečící se kachničku je někdy lepší než program v televizi.
Samostatnou kapitolou je trouba mikrovlnná. Bohužel i ta má více funkcí, než dokážu využívat. K ovládání slouží devět tlačítek plus jeden velký kulatý knoflík. I tento spotřebič vydává zvukové signály. Běda, když si něco ohřejete a zapomenete to vyndat! Pípá neúnavně, dokud to neuděláte. A zkuste nechat po vyjmutí ohřátého pokrmu otevřená dvířka! Opět se ozve série zvuků a opakuje se, dokud nezasáhnete. Zvuk tohoto spotřebiče je nepříjemný, nutí člověka k reakci. Já většinou v duchu hudruji, že si mě dovoluje vyrušovat. Občas mám pocit, že si tento spotřebič i trochu stávkuje. Najednou na displeji začnou naskakovat podivná čísla, která zdaleka neodpovídají počtu vteřin pro ohřívání pokrmu. Patrně jsem zatím nepochopila, co to znamená. Ale poradila jsem si. V tomto případě pomáhá „resetující dvojhmat“, po kterém se nastavení mikrovlnky dostane do výchozího stavu.
Nejjednodušším spotřebičem v naší kuchyni je kávovar. Ten jsme si koupili až dodatečně, takže jsme se snažili vybrat takový, který nám bude vyhovovat nejen kvalitou připravované kávy, ale také jednoduchou obsluhou. Bohužel první verze kávovaru, kterou jsem si přivezli domů, byla funkční pouze z poloviny, tj. fungovalo pouze jedno ze dvou tlačítek. Než jsem přišla na to, v čem je vlastně problém, musela jsem si prostudovat podrobně celý návod. A pak to podrobně vysvětlit při reklamaci. Naštěstí nám kávovar rychle vyměnili. Jeho jednoduchou obsluhu si teď opravdu nemůžeme vynachválit. Zadní tlačítko – malá káva, přední tlačítko – větší káva. A hlavně žádné otravné pípání.
Myčku na nádobí máme pro změnu už více než patnáct let. Byl to jediný spotřebič, který jsme mohli použít z původní kuchyně. Její obsluha je jednoduchá, asi proto, že dělá stále to samé. Myje nádobí a jediné, co se dá nastavit, je teplota vody. Mlčky signalizuje na displeji, kolik času zbývá, než bude práce dokončena. Občas rozsvítí kontrolku, aby nás upozornila, že chybí leštidlo či sůl. Poslechnu ji bez zaváhání a v duchu si říkám: Ještě nám chvíli vydrž!
Při výběru pračky do nového bytu byly rozhodující její rozměry, protože jsme ji potřebovali vtěsnat do maličké koupelny. Její ovládání je naštěstí dost intuitivní. S jedním velkým otočným knoflíkem jsem se rychle spřátelila. Stačí ho nastavit podle obrázků nebo popisků, které ho obklopují. Další spíše doplňující funkce lze nastavit na displeji, kde můžete i sledovat, v jaké fázi procesu pračka právě je. Mně ovšem stačí, když se po čase ozve mohutné zapípání, oznamující konec praní. Je opravdu hlasité a opakuje se několikrát. V tomto případě to však nevadí, je dobře, že je to slyšet i přes zavřené dveře koupelny. A navíc po chvíli se pračka patrně unaví, houkat přestane a sama se vypne.
Možná jsem tak trochu cvok, ale jsem ráda, když všechny spotřebiče fungují tak, jak fungovat mají.
