Špion
ilustrační foto: pixabay.com

Špion

26. 2. 2018

Vetřel se ke mně 24. prosince. Zabalen do vánočního papíru, převázán zlatou mašlí, opatřen vizitkou s mým jménem, čekal na mě ledabyle opřen o větévku vánoční jedličky. Napohled elegantní, údajně chytrý dotykový telefon.

„Tak co s tebou, chlapče?“ Nevěděla jsem si s ním rady. Můj věrný tlačítkový mobil odpočíval na nabíječce, což dělal v poslední době často. Prý slabá baterka. Také potřebuji občas dobít baterky, proto jsem pro něj měla pochopení. Byli jsme sehraná dvojka a neměla jsem důvod to měnit. Poděkovala jsem za dárek, uložila jsem ho do nočního stolku a dál používala služeb svého osvědčeného Pana tlačítkového.

„Neopouštěj staré věci pro nové“ zanotovala jsem část textu Zdeňka Svěráka, když se mě dcera zeptala, jestli už používám nový mobil. Ale dcera byla neoblomná. Odebrala Panu tlačítkovému pro ztrátu důvěry sim kartu, předala ji Panu dotykovému, a začala mi vysvětlovat jeho základní funkce. Na vypodobnění mých technických schopností se snad nejlépe hodí známý citát Miroslava Horníčka: „S technikou jsem skončil u skoby." Tak i já.

Nejprve jsem musela nacvičit dotyky. Mým prvním dotykem jsem málem promáčkla sklo. Další dotyky byly sice jemnější, jenže na nesprávných místech, takže Dotykáč, jak jsem ho familierně začala nazývat, reagoval naprosto nepředvídatelně a nesmyslně. Možná se snažil vyhovět, ale když jsem pořád nechápala, že chci-li přijmout hovor, musím zelený telefonek nejen zmáčknout, ale i jaksi posunout, a to doprava?, nebo doleva?, ztratil se mnou trpělivost.

To se projevilo třeba tím, že zatímco mi telefonoval klient, já jsem marně posunovala sluchátko a nakonec se mi podařilo hovor vypnout. Když jsem však chtěla zavolat zpátky, nemohla jsem příslušný hovor najít. Zlomyslnostem však nebyl konec. Během noci mi telefonovala kamarádka a ptala se, co se stalo. Prý jsem jí právě telefonovala, a ze skutečnosti, že byly dvě hodiny v noci usoudila, že se muselo stát něco strašného. O ničem jsem nevěděla, jen jsem se probudila a dívala se na mobil, kolik je hodin. Občas jsem sáhla pro zvonící dotykáč do kabelky a on se pod mým dotykem vypnul. Nebo naopak telefonoval klient, že jsem ho asi před hodinou prozváněla. Nebyla jsem si však ničeho vědoma. Jeden můj vtipný klient dal těmto telefonátům název „hovory z kabelky“ a jeho další telefonáty zněly asi takto: “Volala jste mi, nebo to byl zase hovor z kabelky?"

Nejsem sice technicky zdatná, ale zato úporně vytrvalá, a tak jsem časem nad Dotykáčem zvítězila. Zvonil druhým stranám, když jsem chtěla já, už mi nevypínal hovory, na požádání dokonce fotil a fotky ukládal do galerie. Také jsem objevila jeho další přednosti: kalkulačku, GPS, nahrávání, video, a jako vrchol mého technického umu jsem dokázala, aby se Dotykáč připojil na internet. Mé pocity vítěze však netrvaly dlouho.

Jednoho dne po návratu z Makra se Dotykáč najednou rozsvítil, na displeji se objevila fotografie Makra a otázka: “Jak se vám u nás líbilo?" Po rozkliknutí jsem měla stupeň své spokojenosti ohodnotit a zapojit se do jakési akce „Mapy.cz“. Přestože jsem rezolutně stiskla tlačítko NE- nechci se zapojit, Dotykáč to nevzal na vědomí a obrázek Makra se zjevil na displeji ještě několikrát.

Z Dotykáče se stal špion a ze mě štvanec. Každá má návštěva jakéhokoliv podniku, nebo kulturní památky je špionem sledována a několikrát denně promítána na displej. Už jej raději z kabelky nevytahuji, přesto je schopen v nejnevhodnější dobu rozsvítit se, ukázat na displeji, kde jsem se před pár hodinami nacházela a zeptat se třeba: „Byla jste spokojena s našimi službami?"

Protože nedokáži tuto funkci, která se tak nenadále zjevila, vypnout, smířila jsem se s nastalou situací. O tom, že bych si někde dala tajné rande, raději neuvažuji. Ale není všem dnům konec. Kdo se směje naposled, ten se směje nevíce. Představuji si to asi následovně.

Až se můj čas ponachýlí a spustí mě pod tu zem, rozsvítí se na pohřební hostině můj osvobozený Dotykáč, na displeji se zobrazí vnitřek tmavého prostoru a objeví se text:„ Jak je tam dole“? Ohodnoťte v rozpětí stupnice 1-5.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Čípová
Dík za článek, který hodně pobavil. K narozeninám jsem dostala od dětí dotykáč se slovy, že musím jít s dobou. Chytrý telefon ze mne udělal "debila", ale snad to nebude trvat dlouho. Učím se, dělám pokroky, minulý týden mi hodně pomohli vnuci.
Marie Seitlová
Pěkné úsměvné, není to náhodou i o mě. Také jsem s dotykačem zápasila a občas i dnes zápasím. Ale má i výhody.
Eliška Murasová
Ivano, skvělý článek. Nedávno mi přítelkyně psala, co se děje, že jsem 2x volala...prostě hovor z kabelky, a to mám tlačítkový. Myslím, že ONI si občas žijí svým životem bez ohledu na nás....
Jana Kollinová
Skvělý článek. Mám ráda smysl pro inteligentní humor. Báječně jsem se bavila.
Elena Valeriánová
Ivano, ve vašem článku vidím sebe a svůj boj s mým zlomyslným dotykáčem. Než já jsem se naučila zvedat sluchátko a když už jsem konečně hovor přijala, nechtě jsem je jedním dotykem o tvář vypnula. A vůbec si dělá stále co chce. Internet do mobilu jsem odmítla, takže mě hlídat a pronásledovat nemůže. Suprově popsaný boj s tajnou službou.
Věra Lišková
Ćlánek se povedl, moc jsem se pobavila, neb mi to něco připomnělo.
Naděžda Špásová
Ivano, opravdu jsem se pobavila. Před pár lety jsem na tom byla podobně. Teď už mám třetí dotykový telefon, občas jsem z něj jelen, ale v podstatě jsem si zvykla. Znáte to ne, zvyk je železná košile. A dělá docela slušné fotky. ***** :-)
Věra Ježková
Ivano, skvělý článek. Dokážu se do vašich pocitů plně vžít. Já zase zápasím s „placatým fujtajblem“, jak hezky nedávno nazvala svůj tablet Libuška K. Zatím nemám šanci na vítězství. Moc mi to nevadí, protože ho v podstatě nepotřebuju. Tak abych neurazila, vztekám se s ním někdy před spaním, když nechci rušit světlem svého spolubydlícího. A blahopřeji vám k vítězství ducha nad hmotou.
Zuzana Pivcová
Se mnou si pohrávají i obyčejné tlačítkové telefony. Ten předchozí mě v okamžiku, kdy jsem projížděla kolem Hluboké (v létě v jižních Čechách), pozval na tamní prezentaci piva, už nevím, jaké tehdy značky. Zavtipkoval si i tím, že se s konečnou platností ztratil a já nepochopila, kde. Můj nynější tlačítkový mi převedl něco mezi nebem a zemí. Znám léta kadeřnici, která teď měla jít podruhé rodit, po 10 letech, měla dost problémy a strach. Je mezi námi velmi hezký mezigenerační vztah. Pořád chtěla, abych ji přišla navštívit do porodnice. Před pár dny jsem byla s bývalou kolegyní v kavárně a pak jsem cestou domů zjistila nepřijatý hovor od té "mé skorodcery", dvakrát, ale navíc jako reakci na můj dvojnásobný telefonát jí. Přitom já jsem jí vůbec nevolala, prostě telefon měl starost, tak jí zavolal sám. A nemám ji na žádném prvním místě, ani to nebyl můj poslední kontakt. Řekla jsem si, že se něco děje, tak jsem tam k nim na kraj Prahy jela a ještě jsme se viděly. Pak už přišel na svět Davídek. Ale ten telefon?? Omlouvám se, Ivano, že jsem se rozepsala. Ale ten pěkný a výstižný článek mě k tomu inspiroval.
Hana Práglová
Také jsem se pobavila.A jak je to pravdivé!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.