Jak jsem se málem stala ježibabou
FOTO: autorka

Jak jsem se málem stala ježibabou

2. 3. 2018

Letošní zima v Hradci Králové je téměř beze sněhu. Větší než malé množství sněhu napadlo pouze jednou. Když už se lidé na chodníku ve sněhu začali brodit, rozhodla jsem se, že sníh odházím. S pocitem, že to bude dobrá rozcvička i dobrý skutek.

Pod schodama v suterénu jsem objevila zcela nové plastové hrablo. Pracovalo se s ním báječně. Bylo lehoučké a mělo slušný záběr. Už jsem měla téměř hotovo, když se ke vchodu blížila mladá sousedka s asi tříletým Tomáškem. A ten nahlas vykřikl: „Hele ježibaba!“ Kromě nás tří nikdo široko daleko nebyl, ježibaba jsem jasně musela být já.

Hlavou mi proletěla více než třicet let stará vzpomínka. Se svým tehdy také tříletým synem stojím na chodníku před panelákem, přijíždí staré auto a z něj vystupuje s nákupními taškami naše sousedka. Syn se jí zeptá zcela vážným : „Proč jezdíte tou starou rachotinou?“ Kdybych se mohla propadnout do země, tak bych se hned propadla. Tehdy jsem se zmohla jen na omluvné zablekotání a táhla syna domů. Sousedka se bohužel na dlouhou dobu urazila. Z domu jsme se po čase odstěhovali, ale po mnoha letech nás to zaválo v jeden okamžik do stejné čekárny u lékaře. A teprve tam jsme se tomu obě srdečně zasmály. Konečně jsem jí mohla vysvětlit, jak to tehdy vzniklo. Syn se už od malička vyptával na značky aut. Když jsem náhodou nevěděla, tak jsem ho odbývala tím, že je to nějaká stará rachotina. A on to jednou prostě použil.

Najednou se mi to všechno propojilo. Obrátila jsem se na chlapce, který se nechápavě díval na mě i na svou matku. „Viděl jsi pohádku o perníkové chaloupce? Tam má ježibaba přesně takovouhle velkou lopatu.“ Naštěstí jsem to uhodla. Tomáška jsem trochu povozila na lopatě po sněhu, jeho maminka měla zatím čas se trochu vzpamatovat.

Když jsem se vrátila domů, letmo jsem se zkontrolovala v zrcadle. Zatím se mi zdá, že se čarodějnici nepodobám. Ale co kdyby?

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Chlapec byl vtipný a čarodějnice ještě vtipněji situaci zvládla. Moc pěkně napsané. Děti jsou prostě děti!
Lidmila Nejedlá
To je hezkéééé a tak moudrá "čarodějnice" se jen tak nevidí.
Hana Práglová
Z dětských úst často vyletí překvapující slova.. A bývají jinak pochopena,než myšlena či vyřčena...
Blanka Macháčková
Chlapec má fantazii a vy vtip a nadhled.
Hana Rypáčková
To je milé, mám ráda vybruslení ze situací s humorem. Jela jsem s vnoučkem autobusem a on označil vousatého čtyřicátníka za dědu .On se jen usmál a řekl:"Počkej, však taky budeš mít vousy". "Já už je mám ve skříni."(Myslel ty maškarní).
Eva Mužíková
Takovéto příběhy mám ráda. Hezky jste situaci zvládla
Zuzana Pivcová
Myslím, že je to daleko moudřejší řešení, než se nějak nafouknout. Dítě to řekne bezelstně na základě svých poznatků, a matka se pak stydí. Někdy ovšem ne, někdy pochytí děti označení (ale spíš známých lidí) právě od rodičů. Ale mnohé pohádkové čarodějnice jsou přece fajn! Moc hezký článek.
ivana kosťunová
Ta dětská upřímnost mě vždycky dostane-taky bych mohla vyprávět.
Helenka Vambleki
Pohotově vyřešeno! Sqěléééé!
Alena Tollarová
To je úsměvný příběh s dobrý koncem. A tak to má být!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.