Foto z pouti nezarmoutí
FOTO: autorka

Foto z pouti nezarmoutí

15. 3. 2018

Pouť ale příliš nenadchne. Tedy, pokud na ni jdete s dětmi, tak vás nejspíš nakazí jejich radost; pokud si na ni ale jdete trochu zavzpomínat na dětství a mládí tak jako já, budete zklamáni.

Chodit na „Matějskou“ byla za mého dětství téměř povinnost, a to radostná. Bydleli jsme celkem blízko, asi dvacet minut chůze. V sobotu nebo v neděli odpoledne jsme se s rodiči svátečně oblékli a šli do „Juldy Fuldy“*. Pamatuji si, že už bývalo teplo. Kolotoč, řetízák, autíčka, ruské kolo, cukrová vata, perníkové srdce a turecký med – to bylo to nejlepší. Jako dospělá jsem si tam taky několikrát zašla, ale už ne na atrakce. 

Z čeho pramenilo mé zklamání? Nikde jsem necítila poetiku, kterou jsem očekávala. Že by to bylo věkem? Řetízkový kolotoč jsem nenašla, zato jsem viděla několik pestrobarevných přetechnizovaných atrakcí s převážně anglickými nápisy. Hluk, který k pouti jistě patří, a chaos.  Vše bylo takové nějaké neuspořádané a provinční.

Cukrovou vatu jsem si dopřála i letos. Na špejli, i když převážně ji mají nevábně napěchovanou v plastových kyblíčcích. Byla růžová, měla malinovou příchuť a stála 40 Kč. Turecký med už několik let nemůžu kvůli zubům. Domů jsem nám koupila ještě dlouhý lékořicový pendrek.

Pokud se na Matějskou pouť budete chtít vydat, mohlo by vás zajímat, že ve všední dny mají otevřeno od 13 do 21 hodin, vstup je zdarma; v sobotu a neděli od 10 do 22 hodin, a to za 30 Kč, děti do 120 cm zadarmo. To vše do 15. dubna.

* Park kultury a oddechu Julia Fučíka

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Jé Matěj a pouť. To bylo v dětství super. Přejeli jsme se všichni cukrovou vatou, pak tou sladkou limonádou,buřty,hořčicí co tekla a kapalná na oblečení. Celou cestu domů jsme byli všichni tak zničení a doma jsme pak usnuli jako když nás do vody hodí. Ráda na to vzpomínám, ale nikdy jsem nevlezla na horskou dráhu.
Věra Ježková
Ještě jednou děkuji. Bylo mi líto těch dvou poníků, kteří tam jen trpně stáli a nechali na sebe nasednout děti, aby je svezli několikrát dokola na dřevěném plácku malém jako dlaň. Jestli tohle není týrání zvířat …
Anna Čípová
Nikdy jsem na Matějské pouti nebyla. Střelnice, malý a velký řetízkový kolotoč, houpačky a když přijely labutě, tak to bylo něco. Takové byly poutě na vesnicích. Věrko, moc pěkná fotoreportáž.
Alena Vávrová
Moc pěkné fotky. Na Matějskou jsme jezdívali s dětmi. Mnohem později tam pak jezdili mladí s malým Matějem. Na Výstavišti jsem byla naposledy na Den dětí a svezla se beze strachu a bez nehody poprvé v životě na ruském kole. Pouťové srdce z lásky jsem letos dostala i darovala, a to i bez Matějské ;-). Taky nesnáším kravál a velký mumraj lidí. Atrakce k nám jezdí pravidelně v letní sezóně, když je na Máchači hodně lidí, naštěstí ten bengál nemám z první ruky.
Lidmila Nejedlá
Věrko, krásně jsi to nafotila. Já hluk a chaos nemám ráda. Naši mladí tam chodí každý rok a lezou na ty nejhorší atrakce. Nemohu se dívat na to, jak visí hlavou dolů a někam je to vystřelí. Šla bych nejspíš do střelnice.
Věra Ježková
Děvčata, děkuji i vám dalším. Jsem ráda, že jsem vás trochu potěšila. Maruško, to musel být hodně nepříjemný zážitek. Po takovém už bych taky na žádnou atrakci nevlezla.
Naděžda Špásová
Věro, ty fotky jsou krásné. V Praze jsem několik let žila a mám pocit, že jsem na Matějské jednou byla. Ale jistá si tím nejsem. Asi to nebylo tenkrát nic moc.
Marie Doušová
Na matějské pouti jsem byla jen jednou s tetou jako 10-ti letá holka a odnesla jsem si hrozný zážitek. Přemluvila jsem tetu na Ruské kolo. Nejdříve nechtěla, ale když viděla jak jsem smutná ,tak se nechala přemluvit. Ruské kolo se dalo do pohybu a mi se ocitly v nebi. Dole lidičky vypadali jako malí mravenci. Jenže hned při druhém otočení se něco zaseklo a my zůstaly viset nahoře. Teta mi celou dobu spílala, že kdyby to věděla, tak nikam se mnou nejde. Dolů jsme se dostávali hodně složitě. Přijel jeřáb a jeden zub po druhém nás spouštěli dolů. Od té doby jsem na žádné atrakce nelezla a teta už také se mnou nikdy na žádnou pouť nechtěla jít.
Alena Tollarová
Na matějské jsem nikdy nebyla. Ale když jsem jela na setkání do "sedmy", prošla jsem se parkem a pouť tam už najížděla. Líbí se mi ta fotka ruského kola, kde je vidět konec té nebeské pokličky. Napěchovat prkenice, počkat na sluníčko a tradááá. Atrakce se pak přesunou blíž k nám pod Říp na jinou slavnou pouť. Vloni byla strašná zima, třeba se letos počasí ukáže v lepším světle.
ivana kosťunová
Mám ráda ten barevný svět různých poutí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?