Jak jsem kupovala kozačky

Mám také jednu humornou příhodu: když jsem byla těhotná, sháněla jsem tehdy žhavou novinku - těhotenské kalhoty. Přišla jsem do obchodu s konfekcí a ptala se prodavačky:" Máte těhotenské kalhoty?" a prodavačka mi odpověděla : " Dámské?"

oprava" Já jsem v 90.letech,..

. letech, kdy se vše měnilo ze dne na den, přišla o sekretář. Zemřela mi maminka a já jsem její nábytek dala do bazaru k prodeji. Asi po 2 týdnech jsem se přišla zeptat, zda se prodal a v úžasu jsem zjistila, že Bazar už neexistuje, zboží bylo přestěhováno někam jinam, ale nebylo sděleno kam. Tak jsem nedostala nic.

Dani, chechtám se. :-)

Vymyslet se dá kdejaká blbost.

Danko, to se Ti povedlo....:)))))

Věřím , že vše je možné. Já jsem si dala do jedné správkárny opravit boty , které jsem velmi ráda nosila. Můžu si přijít za týden ,bylo mi sděleno. Tak jsem se vydala po týdnu do opravny a tam mě čekalo překvapení. Prodejna se ruší a pohledávky vyřizují na radnici. Vzhledem k tomu , že moje boty byly opravdu drahé, pěkné a potřebovaly jen dát nový podpatek, tak jsem zašla na radnici. Tam mi řekli , že bude opravna otevřena zítra a tak ať se dostavím. Jaké bylo moje překvapení , když jsem přišla a tam uprostřed obchůdku byly poházené boty a já si prý můžu vybrat.Bylo tam ještě asi 5 lidí a ty se hrabali v té nehorázné hromadě bot , že mě z toho bylo smutno. Chvilku jsem hleděla na tu spoušť ,a pak mi jeden pán povídá ať si vyberu , nebo už nebude z čeho. Nezvládla jsem to a znechuceně boty oželela a odešla. Nevím zda boty někdo opravil a do dnes je nosí ,nebo skončily v nenávratnu dějin. Život tropí hlouposti a my jsme jeho aktéry.

Teď mě zase pobavila Zuzka. Nevíte někdo o prodejně, kde lze koupit jednotlivé ponožky? Těch bych potřeboval hodně.

Danko. Tos mě pobavila, nejen tím, jak je to hezky napsané, ale i samotnou příhodou. Ale nic není nemožné. Můžu Tobě i ostatním sdělit něco snad ještě nenormálnějšího. V roce 1980 jsem byla už jako učitelka němčiny na půlroční mezinárodní stáži v NDR v Brandenburgu. Samozřejmě jsme si tam i nakupovali. Jednou, když přišlo jaro, jsme šly ještě se dvěma do obuvi, mívali tam hezké boty. Tam v takovém drátěném koši byly boty a tam nějaká příznivá cena. Při bližším pohledu jsme zjistily, že jsou všechny boty levé. Tak jsem myslela, že jsou na zkoušení, a šla se ptát, kde mají k nim do páru pravé. Ale prodavačka mi řekla, že mají jen ty levé. Neřekla to jako nějakou provokaci. Tak jsme nechápavě zíraly a odešly. Po cestě jsme přemýšlely, co je to za nesmysl. Třeba rukavice bych ještě pochopila, při ztrátě jedné...., ale boty? Nakonec jsme vymyslely, jen jako černý humor, že to bylo extra pro dosud žijící válečné invalidy, kteří druhou botu nepotřebovali.

Já byla nejdříve opravdu v šoku a myslela jsem, že tam kozačky nechám a odejdu. Musela jsem na ně opravdu šetřit, při platu 1500,-. Ale po její odpovědi to do mne vjelo.