Nevím, jak vy, ale já mám často chuť na něco netradičního, kuře mám v různých úpravách až tak často, že taková nastavovaná kaše může být vítanou změnou. Konec konců, jedl jsem ji naposledy jako dítě a vzpomínky mám sice matné, ale veskrze pozitivní.
Tak jsem se rozhodl, že zmíněné jídlo vyrobím, vylepším kusem flákoty a opečenou cibulkou, což je (až na některé maličkosti) jídlo téměř dietní.
Kroupy jsem dal přes noc namočit, druhý den uvařil brambory a čekal, až se dovaří kroupy.
Tedy fakt jsem čekal dlouho, manželka tvrdila, že bohatě stačí půl hodiny, ale bylo to pořád tvrdé jak bota a ani chuťově mne ty kroupy zrovna nepřesvědčily, že už jsou hotové. Mimochodem ta chuť krup také nebyla nijak zvláštní, ale já nepolevil a vařil tak dlouho, až potvory změkly, což avizovanou půl hodinku velmi bohatě překročilo.
Udělal jsem tedy bramborovou kaši, přidal byliny a koření a slavnostně chtěl přidat rozpadající se kroupy.
Teď si dovolím trochu odbočit, já i manželka používáme brýle na čtení, ale kromě knížek a některých dalších věcí je prakticky nebereme vůbec, protože jsme sakra přece ještě mladí a nebudeme pořád někde tahat brejle, nemám pravdu ? No tak tolik asi na okraj, aby bylo mezi námi jasno.
Vrátím se teď k té kaši, ta chuť krup byla opravdu nezvyklá, a tak jsem z koše vykutal pytlík od krup, nasadil tolik „nepotřebné“ brýle a chtěl jsem si přečíst, jak dlouho ty kroupy mám vlastně vařit.
Moje prohlédnutí bylo jistě srovnatelné s prohlédnutím biblických postav, protože jsem vařil docela maličké bílé fazolky, nikoliv docela maličké krupky, jak jsem byl dosud přesvědčen.
Na mysli jsem však neklesl a fazolky proměnil ponorným mixerem na jakousi hmotu, kterou jsem bystře přidal k té bramborové kaši a promíchal. Tedy, přátelé, nevím, zda někdo z vás tuto kombinaci kdy jedl, ale pro ty, kteří dosud ne, tak musím konstatovat, že to vůbec, ale vůbec není špatné, ba naopak. Dokonce se musím přiznat, že když jsem nastavovanou kaši dělal znovu (samozřejmě teď už správně), tak se mi po té z fazolí i lehce zastesklo.
Má to ovšem jedno poučení: když blbě vidíš, přestaň machrovat a vezmi si brýle…
