Ilustrační foto: pixabay.com

Děvčátko a škola života

20. 3. 2018

Můj příběh

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(4.9 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 20.3.2018 15:56

Lidmilko, je to moc dojemné a krásné čtení.

Hana Polednová 20.3.2018 15:24

LLidu, moc hezký příběh z tvého života, dovedu si představit ten smutek v tvojí dětské dušičce.

Marie Novotná 20.3.2018 15:22

*******

Dana Puchalská 20.3.2018 13:53

Nádhera. Krásný příběh. Děkuji.

Jitka Hašková 20.3.2018 13:42

Úžasný článek. Děkuji Lidmilo.

Jana Šenbergerová 20.3.2018 13:24

A takový je celý náš život. Krásné a veselé chvíle se střídají s těmi méně hezkými a smutnými. Liduško, hezky nás svými příběhy provázíš. Připomněla jsi mi, že jsem něco podobného zažívala kolem puberty. Jen ta "moje" paní žila na periferii města ve velmi nuzných poměrech, dnes už téměř nepředstavitelných - bez vody, bez elektřiny, bez rodiny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková