V posledních padesáti letech se snad ještě nikdy nestalo, že by tu v zimě nebyl sníh. Když areály v údolí bojují o každou vločku, zde si děti vesele staví sněhuláky, bobují a koulují se. Stačí vyjet šest kilometrů po horské silnici (doprava aut je omezená, vyjíždí sem každou hodinu autobus) a ocitnete se v ledovém království na Ovčárně. Je křižovatkou pro všechny, kteří sem míří za sporty. Rozbíhají se odtud vleky, skialpinisté nasazují stoupací pásy, běžkaři vytahují vosky a pěší se vydávají na procházku.
V okolí Pradědu, nejvyšší hory Hrubého Jeseníku, musí bydlet český Dědeček Mrazík. Je to totiž jedno z nejdrsnějších míst v Česku, průměrná roční teplota se pohybuje kolem jednoho stupně Celsia.
„Říkáme tady tomu Moravský ledovec. Pamatuji ojedinělou zimu, kdy sněhu bylo nahoře málo a Petrovy kameny i okolní vrcholky byly pokryty ledem – pršelo, mrzlo, co napadlo, roztálo a zase zmrzlo. Takových zim jsem ale zažil málo, většinou jsou zde nejméně dva metry sněhu a lyžuje se od listopadu do konce dubna,“ říká místní horal a bývalý horskoslužebník 64letý Josef Hetmánek. Na Pradědu pobývá často – trénuje děti v lyžování, chodí na skialpy a pít čaj s rumem při západu slunce na Praděd.
Ale pěkně popořádku. Je tu totiž jeden rituál, který nikdy s kamarády nevynecháme – borůvkový koláč a cappuccino v hotelu Figura. Na jaře ho sníme venku, když venku fučí, v prostorné hale, kde se všichni převlékají. Už léta se ptám sama sebe, jak to tady dělají, že jim borůvky na koláč vyjdou až do pozdního jara. Na Ovčárně bývá hodně rušno. Nadšenci míří v upravené stopě na běžkách na Švýcárnu, skialpinisté začnou stoupat podél sjezdovky na Petrovy kameny někde nad Velký kotel a lyžaři se rozprchnou po sjezdovkách.
Z Ovčárny jsou to na Praděd další čtyři kilometry, kam chodí celoročně procesí turistů. Nahoře stojí vysílač s restaurací a rozhlednou. Díky jeho 162 metrům na 1491 metrů vysokém kopci se jedná o nejvyšší bod Česka. Ta cesta stojí za to, protože ze silnice jsou krásné výhledy – třeba na Dlouhé stráně, přečerpávací elektrárnu zakousnutou do krajiny, která byla vyhlášená jako největší div Česka. Až si dáte v restauraci pod vysílačem čaj s rumem, česnečku, zvěřinu, lívance či knedlíky, nechte se vyvézt výtahem nahoru na rozhlednu.
Když je dobrá viditelnost, je odtud vidět Sněžka či vrcholky Vysokých Tater. I v březnu zde pravidelně padá sníh a halí stromy do bílého závoje. Prostě děda Mrazík zde vládne pevnou rukou. V noci tu mrzne, ale nyní bude přibývat slunečných dnů, kdy se teploty vyšplhají k necelým deseti stupňům.
Stopa na běžky je z Ovčárny udržovaná až na Švýcárnu, jednu z nejoblíbenějších chat v Jeseníkách. Leží v nadmořské výšce 1304 m n. m. Vyrazit sem ale můžete i pěšky. Původní salaš tu nechal postavit roku 1829 kníže Alois Josef II. z Lichtensteina (1796-1858). Chata dostala název podle švýcarského bači, který tu působil. Z Ovčárny to sem jsou čtyři kilometry.
Parkuje se na parkovišti Hvězda, které leží šest kilometrů od Ovčárny, výchozího místa naší túry. Parkovné stojí 100 Kč. Nahoru se vyjíždí autobusem (24 Kč). Je možné vyjet až na Ovčárnu, k tomu se ale udělují povolenky. V zimě stojí 400 Kč.
