Vůně mého dětství

Vůně čerstvě upečného chleba, vůně okurkového salátu, vůně borůvkového koláče ... vůně siláže z traktoru jedoucího přes vesnici. Věrko, tvé vůně se mi líbí.

Děkuji vám za milou odezvu. A Borku, za připomenutí filmu. Mám špatnou paměť na přečtené knihy a zhlédnuté filmy. Pryskyřice voní také krásně; Pařížskou moc nechodím, zejména ne ráno po dešti. :-)

A víte někdo jak krásně voní na jaře po dešti Pařížská ulice? Ale musíte tam být ráno do 9ti hodin. Pak už to není ono. To tam najednou šílení turisté je to všechno pryč.

Rád bych vám ještě připomenul nádherný film USA - drama z r.1992 "Vůně ženy". K obsahu: Slepota změnila plukovníka Franka Sladea v zatrpknutého, osamělého a cynického člověka, kterému se už nechce žít. Než se rozhodne definitivně skončit se svým životem, chce se ještě jednou pořádně pobavit. Spolu se studentem Charliem, kterého mu Sladeova rodina najala jako opatrovníka, odchází do New Yorku a jeho poslední výlet nekončí plánovanou sebevraždou. Slade si s Chrisovou pomocí začne znovu uvědomovat krásy života a pomalu se změní na energického muže, jakým kdysi býval. Mezi slepcem a Chrisem postupně vzniká sympatie a důvěra. Slade pomůže chlapcovi vyřešit i jeho školní problémy. Vůně ženy je jednoznačně hereckým a mistrovským sólem Al Pacina. Za svůj výkon slepého důstojníka získal svého prvního Oscara /1993/ a Zlatý glóbus /1993/ za nejlepší mužský herecký výkon.

To je, Věrko, moc hezký článek. Já jsem zcela přišel o čich po ráně do hlavy železnou trubkou při nočním přepadení a můj život je tak velmi ochuzen. Přesto mi zůstala určitá čichová paměť, takže když popisuješ třeba vůně pilin, jehličí, pokosené trávy, nasbíraných hub a pod. zázračně si je vybavuji a rozlévá se ve mně příjemný pocit. Děkuji Ti za to.

Mně voní jaro a zima. Když si v tyhle roční období domů donesu usušené a vyvětrané prádlo, to je nádherná vůně ! Moc pěkné, Věro :-)

Z vůní vyjmenovaných v článku jsem okamžitě pocítila vůni čerstvě pokosené trávy a vůni deště. Třetí z mých nejmilejších vůní je intenzivní vůně jehličnanů a pryskyřice za časného mlhavého rána při procházkách spolu s ostatními pacienty dětské léčebny v Jeseníkách. Děkuji za článek, který mi vrátil provoněné vzpomínky z dětství.

Mám sice vzhledem k horšímu čichu dnešní okruh vůní značně zúžen, ale vůně z přírody nebo při vaření některých domácích jídel mi zůstaly v paměti natrvalo. Díky.

Vůně vody u splavu v Jaroměři, vůně kůže v obuvi, vůně vinných sklepů - to jsou vůně mého dětství. A vždy mi ho připomenou. Krásné téma.