Tříska

Děkuji vám všem za krásná vyjádření. Vaše slova mne těší, a také se nad nimi zamýšlím. Ano, "tříska" bývá pro nás často symbolikou něčeho bolestivého, co z nás musí ven. Přeji vám, ať ty třísky skutečné, i ty symbolické, ve vás nezůstávají dlouho, pokud vám je život už "zadřel", a vy je dokážete sami, nebo s pomocí někoho blízkého, snad i milovaného, odstranit.

Kdo si nezadřel v dětství třísku, jako by nebyl. Maminka mi je vyndávala jehlou, zmáčkla mi prst tak, že to ani nebolelo. V seniorském věku jsem expert na zaražené trny hluboko do masa. Lubomíre, moc hezky se to čte.

Jsem nadšený bohatou slovní zásobou, kterou Lubomír dokáže citlivě popisovat své pocity při pohledech do krajiny ze skoro ptačí výšky. Zejména v odstavci s větami začínajícími slovem "Jsem". Kouzelné...

Výborné vyprávění! Já jsempro změnu zkoušela chemické pokusy. Naštěstí to skončilo jen zakouřením bytu a výpraskem!

Píšu 5 ********. Super článek.

Pane Lubomíre, to snad není ani možné , že jme v mládí měli stejný zákaz lézt na lavičku pro kominíka na střechu. Byla to moje touha a jednoho dne jsem neodolala a tajně vylezla přesně po takovém žebříku jako vy, na tu vysněnou lavičku u komína. Rozhled do okolí byl úchvatný a nezapomenutelný. Horší bylo, když se vrátil taťka z práce a zjistil , že jsem na půdě. Hrozně jsem se lekla a snažila jsem se rychle dostat dolů , ale špcle špinavého žebříku se začaly protáčet a já zůstala vyset vysoko u střechy a čekat , až mě táta sundá.Byl z toho výprask , ale já byla stejně šťastná, že jsem měla možnost vidět daleko do krajiny.

Zvídavost je pěkná, ale někdy opravdu nebezpečná. A je fakt, že nás v dětství nikdo moc nehlídal, byli jsme volnější. Pod dohledem bychom toho poznali daleko méně. Ale nějakého anděla strážného jsme určitě měli. U Tvého příběhu, kterak ses snažil zatajit třísku, jsem si vzpomněla, že jsem si jako malá holka ze zvědavosti strčila koráli do nosu, a pak jsem ji nemohla vyndat. Napřed jsem ze strachu byla hodnější než obvyykle a šla dokonce dobrovolně po obědě (u babičky) spát, i když už jsem běžně nemusela. Ale korále nevypadla, a když pro mě rodiče přišli, s brekem jsem se přiznala. Něčím mi to vyndali, takže jsem nemusela k doktoru, ale příště už jsem neblbla. Třísku jsem si několikrát zabodla pod nehet ještě nedávno v archivu ve skladu s dřevěnými starými regály. Jednou mi ji vytáhl šikovný mladý badatel. :-D Díky za hezkou vzpomínku.

Vámi uvedenou část těla mi žádná tříska neporušila, specializuji se však na třísky pod nehty. A to si v dospělosti dávám pozor. Je možné, že na mě z neznámých důvodů číhají. Obvykle na ně narazím v místech, kde bych je nečekala.