Co sport dal a vzal

Hezky jste to napsala.

Sport mne provázel celým životem. Atletika, zimní sporty, horolezení...byla to dobrá průprava pro můj těžký život.

Velmi zdařilá úvaha, tleskám.

Já jsem chtěla dělat vodní sporty a hlavně veslařský sport mě moc imponoval. Táta mě jednou vzal mezi lidi co to léta dělají a ukázal mi holky veslařsky. A ptal se mně jestli chci vypadat jako stěhovak. Když jsem viděla ty bicepsy a tricepsy a ramena přes celá záda, tak jsem od toho upustila. A radši jsem se věnovala vodním sportům jen rekreačně. Ale kdykoli je v TV nějaký přenos jak z kanoistiky tak i z veslařských závodů zák se ráda kouknu. Moc se mi líbí divoká voda. V tom směru jsme my Češi jednička.

V Lomnici nad Popelkou, kde jsem jako dítě vyrůstala, byl některý sport docela na úrovni. Tak třeba skokan na lyžích Karel Kodejška, hokejista Vláďa Martinec, proti nám bydleli Krejcarovi, pán byl atlet, paní snad dokonce členka čs. poválečného gymnastického družstva. Hodně se tam provozovala atletika a skoky na lyžích. Ale to se s tím dnešním sportem nedá srovnat. Jistě, není snadné stát se vrcholovým sportovcem. Jsou slušně placeni, ale musí podat špičkový výkon, a to asi jen tak někdo nedá. Finančně nadhodnocený mi ale připadá světový tenis, fotbal a hokej. Díky, Blanko.

Sport ke štěstí nepotřebuji. Jako dítě jsem ráda lyžovala a jezdila na kole – to i jako dospělá, pokud jsem měla možnost. Tělocvik pro mě býval utrpením, hlavně nářadí. Nejsem soutěživá. Za mlada jsem sledovala hokej, teď se ráda podívám na atletiku (i když rozdíly v setinách vteřiny mě nevzrušují). Co se mi velmi nelíbí, je množství peněz investovaných do sportu. Nezávidím, ale říkám si, kdyby se tak raději využívaly v pomoci lidem - ve zdravotnictví, vývoji léků.

Blanko, říká se přece - sportem k trvalé invaliditě. Je to pravdivé jak pravda sama. Dneska je sport hlavně o penězích. Když je máš, děti sportujou, když jsi z chudýho kraje, tak maj děti peška. Točí se v tom obrovské sumy, ale že dvacetiletý dostane infarkt, že jsou ve čtyřiceti trosky, to nikoho nezajímá.

Trochu jezdím na kole, trochu občas chodím. Turistiku mám moc rád ale na delší přechody už nemám nohy. Ale střežím se toho abych svoje aktivity nazýval sportem. Sport mi otrávila právě ta kategorie vrcholového sportu, souboj sponzorských peněz, dopingu a chorobně přepjaté motivace vyhrát za každou cenu.