Jak delegovat povinnosti?

Myslím že lidé by se měli snažit zvládnout co nejvíc věcí protože svět se vyvíjí mílovými kroky a na nás starší nikdo ohled brát nebude aby ti zastánci složenek jednou nebyli překvapeni že byly zrušeny.

Naprosto souhlasím s článkem. Vše říkám rovnou klidně s požádáním, zda by mohli mi pomoct a kdy. Bez vymlouvání mi vycházejí vstříc, já na oplátku vycházím vstříc vd věcech , které zvládnu : pohlídám vnouče, uvařím oběd, nakrmím psa nebo kočky, když jsou na dovolené.Jako rodina neřešíme žádné konflikty, děti jsou zvyklé také říct vše. Starala jsem se o svoji maminku, nedovolila jsem jí umývat okna nebo dělat velký úklid. Vždy jsem jí to přišla zdělat a starší dcera chodila se mnou, Proto jí to nedělá žádné potíže, když potřebuji pomoci s okny, protože už nevylezu na štaflíky nebo mi přiveze těžký nákup. Odveze mne k doktorovi do krajského města, když tam musím na ošetření. Přijdou ke mně, s radostí, když se zamilovaly, ale i se žalostí ,když to nevyšlo,

Nikdo neumí všechno. Vůbec nikdo na světě. Ten mladý bankovní úředník umí jen tu svou práci a třeba doma neumí ani zatlouct hřebík do zdi. Paní Olga, když nevládne s počítačem a neumí platit elektronicky, ať to nedělá, stále se dá platit tak, že se v bance podá vyplněný a podepsaný převodní příkaz. Na většinu plateb chodí složenky. Formu platebního styku si sjednává klient sám, tak když si v pojišťovně sjednám, že pojistné budu platit elektronicky, tak to nejprve musím umět. A když to neumím, platím složenkou. Přece kvůli tomu, že si chci koupit novou televizi, nezačnu studovat vysoké učení technické, fakultu elektrotechnickou, od toho snad jsou odborníci, aby mi poradili. Stejně mi poradí tak, abych si koupila tu nejdražší televizi. A co se týká toho, že požádám o službu své potomky? To je snad samozřejmé, já jim také pomáhám a každá pomoc musí být reciproká.

Internetové bankovnictví ovládám, ale občas jsem moc ráda, když mi dcera nebo vnučka s něčím pomůže, vnuk mi dělá účtenkovku. A před většími svátky mi chodí jiná vnoučata víc vygruntovat - snad by to nebylo ani zapotřebí, ale oni to dělají rádi a já jim jen něco uvařím a jen se divím jak rychle se kmitají u mnoha oken... Zahradu seču sama, ale když mi někdy tráva přeroste tak jsem moc vděčná za pomoc dalšímu vnukovi s lepší sekačkou... Ale jinak se snažím být co nejvíce soběstačná a té práce mám celkem hodně...

Když si nevím s něčím rady, tak požádám o pomoc , ale nejdříve se to snažím vyřešit sama. Nerada někoho obtěžuji.Dobrou radu vždy ráda přijmu.

Mám léty osvědčenou metodu které říkám Šťastná ale blbá. Většinou mi všichni poradili a dobře. Nemá cenu se vydávat za Mistra v čemkoliv. Stejně by mě to doma doběhlo. Jo banky jsou kategorie sama pro sebe.

Jednou jsem potřeboval koupit jakousi náhradní součástku do mého starého ojetého automobilu, ale jsem v těchto věcech naprostý laik, nedokázal jsem přesně formulovat své přání. Mladičké děvče za pultem prodejny se na mne usmálo a řeklo "tak moment". Pak ta milá dívenka zamkla kasu a šla se mnou na parkoviště kde se po otevření motoru zachovala jako profesionální automechanik. Úžasné.

Já Evě z článku rozumím. Jsem samostatná a dokážu si se spoustou problémů poradit. Přesto, když jsem si šla nedávno koupit nový notebook, jsem prodavači rovnou řekla. "Nerozumím tomu, pomozte mi ho dostat do provozu!" Udělal, co mohl, stáhl mi všechny nutné i možné programy. Zeptala jsem se ho na vše, co mne jen napadlo a krásně jsme si popovídali o všem možném. Závěrem jsem mu na firemní stránky poslala poděkování. Na dceru se s prosbami také neobracím, má s nemocným vnukem spoustu starostí, takže jí nechci přidávat další. Ale proč nevyužít možností jiných, tam, kde to jde, když si s něčím nevíme rady či nám to může usnadnit život?

Dcera má na starosti tři malé děti, zaměstnání, domácnost, zahradu, domácí zvířata. Nedovedu si představit, že bych od ní chtěla pomoc i já. Tak mi stejně zbývá být co nejdéle soběstačná.

Do role bezmocné se stavím nerada. V bance ovšem ochotně přiznávám, že jsem finančně negramotná a nemám ráda čísla. Dotyčného mladého člověka tím zpravidla pobavím a vlídně mi pomůže. (Měli jsme velmi nepracovitou sekretářku. Její motto bylo: To radši budu blbá, hlavně když to nemusím dělat.)