Obyčejnosti - vydání příběhů
Ilustrační foto: pixabay.com

Obyčejnosti - vydání příběhů

21. 4. 2018

Už nevím, co bylo prvním impulsem, že jsem si začala poznamenávat příhody. Vlastní i odposlechnuté. Následovalo zpracování do souvislého textu a otázka - co s tím? Založila jsem si internetovou stránku a psala. K další myšlence už to byl jenom krůček. Příběhy jsem vytiskla, nechala svázat a darovala svým blízkým. A ejhle, ona se ta moje tvorba zalíbila. Tak jsem se rozhodla si udělat radost. A tak přišla na svět elektronická kniha s názvem Obyčejnosti. Toto je ukázka.

Císař je nahý!

Nevím, čím to je, ale cestování městskou hromadnou dopravou v létě, v Česku negativně působí na můj čich. Na rozdíl od jiným měst v zahraničí. Večerní metro v Paříži praská ve švech. V Barceloně odpoledne nemáte kam šlápnout, jak je vlak v metru našlapaný. Totéž v Římě, kde mají jen tři linky metra, a protože doprava po povrchu je pouze pro silné nervy, kdekdo využívá podzemí k přesunu z bodu A do bodu B. Nikde necítíte několikadenní pot, nikde necítíte, že si cestující nevyměnil tričko několik dní.

U nás v šest hodin ráno nasednete do autobusu a přemýšlíte, jak je možné, že paní na vedlejší sedačce už teď zapáchá. Nechcete ani domyslet, jaký odér bude vydávat po celodenní práci. Na košili mladíka stojícího vedle vás vidíte, že prací prášek je pro ni zřejmě nedostatkové zboží. Spolucestující krčí nosy, předstírají rýmu a hodně dlouho si kapesníkem zakrývají větší část obličeje. Nikdo se neodváží zapáchajícího jedince upozornit, že existují deodoranty, antiperspiranty, toaletní vody, ale hlavně mýdlo. Říkáte si, kdo bude ten, jenž vzkřikne: císař je nahý! a odhalí myšlenky ostatních. Já to zažila. Na cestě z práce jedno srpnové odpoledne. Už při nástupu do tramvaje jsem dostala čichovou facku. Zrak potvrzoval nosu jeho vjem: propocené blůzy, mapy potu v podpaží. A mezi tím maminka s asi tříletým klukem. "Mami, tamta paní strašně smrdí," vykřiklo dítě na plnou tramvaj. Komická byla reakce kolemstojících. Usmáli se, jedna paní chlapce pohladila. Maminka se k synkovi sklonila a něco mu špitala do ucha. S objektem kritiky to ani nehnulo. A já, bez ohledu na tento zážitek, se těším na drogistické statistiky dokazující, že spotřeba deodorantů v České republice stoupá raketovou rychlostí.

 

Kniha vyšla tady: http://www.databook.cz/obycejnosti-4011

 

 

Můj příběh
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Když potkáte ve veřejné dopravě zapáchajícího jedince , tak je to nepříjemné , ale víte ,že až vystoupíte bude zase dobře. Ale když Vás odérem , který není zrovna příjemný obtěžuje denně kolega v práci , tak tam je to nepříjemné. Ještě štěstí, že k nám do kanceláře chodil jen jednou denně a to se dalo vydržet. Nikdy jsem nedostala odvahu mu to říci , ale měly jsme s děvčaty radost , když byl přesazen do jiné kanceláře.
Zdenka Jírová
Bohužel, podobné zážitky mám z MHD také. Nedávno jsem měla podobný zážitek s mladíkem, který přistoupil. Bylo to tak nepříjemné, že jsem uvažovala, že raději příští stanici vystoupím a pojedu až dalším spojem. Naštěstí mne dotyčný mladík předešel a vystoupil Opravdu jsem si oddychla. Netroufám si někoho v tomto směru oslovit, bojím se, že bych se dočkala asi peprné odpovědi a vím, že by se mne nikdo nezastal.
Zuzana Pivcová
V době, kdy jsem pracovala ještě v archivu, jsem si několikrát od cizích návštěvníků vyslechla poznámku, jak o sebe řada našich lidí nedbá a v městské dopravě poněkud zapáchá. Nebylo mi to příjemné. Děti jsou co na srdci, to na jazyku, zatímco my dospělí to nevyřkneme a přinejlepším zmizíme. Díky za příspěvek v podobě fejetonu.
Věra Ježková
Jano, moc hezké. Ukázky z knížky se mi líbí. Mají vtip, švih a jsou sympaticky krátké. Co se týká tohoto příběhu, je jasné, že si brzy „užijeme“. :-)
Dana Puchalská
Velká omluva čtenářům:zlobí mi klávesnice.
Dana Puchalská
Já nedávno musela vystoupit z autobusu MHD. Málem jsem pozvracela chudáka páni pode mnou. Vypadala jsem jako hystericka těhotná a ještě stará. Autobus byl plný Ukrajincu, Mongolu, cikanu, Rumunsko a bezdomovců. A to nemluvím o tom jak nejen smrdí, ale jak řvou. A v metru jsem si taky nepomohla. Prádlo špinavý, o nohách ani nemluvím a že by si aspoň vypláchli pusu než jdou do MHD, no to bych snad chtěla moc. A pak si přátelé na to sedadlo po nich sedněte. No to nikdy.
Libor Farský
Po úrazu hlavy nemám čich, takže bych si liboval i v minulých stoletích bez hygieny, ovšem chybělo by mi, že neexistovalo počteníčko a navíc z domova. Vaše elektronická knížka se mi líbí - pod odkazem jsou i čtivé ukázky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.