Vidět Řím, a … žasnout, i divit se

Bezva. Žádné kecy. Návod k použití. Zažil jsem dtto. Řím je senza, všechno v pěším dosahu, skoro jako v Praze, ne jako v Paříži.

Romane, promiň, že jsem si špatně vyložila ty vzdálenosti - řidič - silnice. Děkuji Ti za vysvětlení a omlouvám se za zmínku o utahování :-)

Pěkné!

To je moc lákavé,škoda,že jste mne nevzali s sebou :-) ,sama se bojím,ale s někým bych jela.Teď už vím,o co jsem přišla.Díky a těším se na pokračování-a vlastně už tam nemusím,vidím to zde.:-)

Bezva, také se těším na pokračování.

Milá Jarko, seděli jsme nahoře v první lavici 1/2 metru od skla, které bylo zároveň s předkem busu. Řidič seděl pod námi, před sebou motor a palubovku, a pak teprve sklo... takže jsme viděli vše dřív jak on... hihi. Blíž k silnici z předu, ne z výšky... Takže o nějakém utahování...tvůj postřeh a závěr. Můj ne.

Řím Tvým pohledem mě potěšil, zajímavé postřehy se mi líbí. Romane – jako gladiátor dobrý – to se šelmy před Tebou určitě začaly strachy třást! Ale zasekla jsem se ještě na odstavci o autobusu: „Sedíte doslova ve výšce 4 metrů, blíž k silnici než řidič…“ Já jsem jezdila v různých městech těmi autobusy „Hop on - Hop off“, jak máš na fotce, a moc se mi to líbí. Ale řidič seděl vždy dole, takže my cestující nahoře jsme nikdy nebyli blíže silnici, než ten řidič. Romane, to bys nebyl ani Ty, aby sis z nás neutahoval, viď? Na ten Vatikán už se však opět těším.

Romane, taková prezentace se mi líbí. Tvoje vyprávění taky a nejvíc se mi líbí gladiátor. Pozdravuj Helíka. :-)

V Římě jsem byla před několika lety tři dny v rámci poznávacího zájezdu. Mám moc ráda antiku, tak jsem si ho užila. Jen mi vadila stále spěchající průvodkyně, jíž bylo v úzkých uličkách plných lidí obtížné stačit.

Moc pěkné, těším se na pokračování!