Rodina živnostníka - Příběhy naší republiky

Jeden z mnoha podobných osudů. Moje babička měla konzum, ten jí potom zabrali a kdyby jíi otec - syn neživil, tak umřela hlady. Stát jí vyměřil 120Kčs penze.

Manželův děda s babičkou měli v Praze hospůdku. Také o ní přišli. Byla to šíleně hloupá doba. A teď tam je místo ní další zbytečný obchod, který krachuje. Vždy si vzpomenu na film Všichni dobří rodáci kde padla tahle věta...... Vy jste to ale zrajtovali....

I můj příběh by byl podobný, dědeček měl pekárnu. Nakonec skončil ve fabrice a babička zůstala prodávat v kdysi vlastním obchodě a z táty pekaře se stál zámečník.

Myslím, že moc příběhů naší republiky nebude veselých. Ty osmičky přinášely radost, ale i zklamání.

Také moje maminka se svým bratrem rozhodla, že si založí živnost, bylo to knihkupectví. Po válce pracoval její bratr v redakci novin a měl přehled o vycházejících knihách. Maminka pro svůj obchod žila a byla u svých zákazníků oblíbená, dařilo se jim a obchod se rozšiřoval. Většinu vydělaných peněz investovali do nového zboží. Na konci roku 49, přišlo znárodnění a zákaz pro maminku pracovat v oboru.

Helenko, příběhy rodin, které doplatily na změnu režimu, jsou si něčím podobné. Můj tatínek byl hrozně hodný člověk, režim po osmačtyřicátém nijak neproklínal, protože byl věřící, ale ztratil smysl života a to ho zabilo. Díky za hezkou vzpomínku, oceňuji i historické fotky.