Tabačenka, šatenka… Mnozí je pamatují.
ILUSTRAČNÍ FOTO: wikimedia.org

Tabačenka, šatenka… Mnozí je pamatují.

3. 5. 2018

Existovaly od roku 1939 až do roku 1953. Nahrazovaly peníze, kupovaly se za ně potraviny a základní, k životu důležité věci. Přídělové lístky, nazývané taky potravinovými lístky ještě pamatuje mnoho lidí.

Tabačenka, šatenka, lístek na maso, lístek pro domácnost, lístek pro samozásobitele, lístek na cukr, lístek na mýdlo…. Pro lidi, kteří prožili druhou světovou válku, to jsou dobře známé pojmy. Přídělové lístky byly na území dnešní České republiky zavedeny v říjnu 1939, tedy v době, kdy bylo takzvaným protektorátem ovládaným nacisty. Čechy a Morava se tehdy staly jakousi potravinovou základnou pro tehdejší Německo. Mnoho potravin se z nich vyváželo pro potřeby německé armády, ale na samotné obyvatele se už nedostávalo. Proto byl zaveden přídělový systém. Zjednodušeně řečeno, každý dostal lístky a podle nich mohl v obchodě nafasovat jen to, na co měl nárok. Čím déle válka trvala, tím byly příděly nižší. K jejímu konci se už za potravinové lístky nedalo sehnat prakticky nic a lidé hladověli.

„Zpočátku se vydávaly lístky na základní potraviny jako je maso, mléko, tuky, chléb. Později prakticky na cokoli včetně šatů nebo třeba benzínu,“ uvedl historik Jan Machala. Lístky se vydávaly vždy na měsíc a aktuálně reagovaly na to, jaké zboží právě nebylo k mání. Čím déle válka trvala, tím větší kolapsy v zásobování nastávaly. Ke konci války měl například dospělý člověk nárok na 750 gramů masa za měsíc, což byla ani ne polovina toho, co bylo na začátku války. I tak nikde nebylo zaručeno, že ho dostane. Sice klidně mohl přijít do obchodu s potravinovým lístkem na maso, ale když maso právě ten měsíc nebylo, byl mu lístek k ničemu. Ke konci války měl obyvatel protektorátu nárok koupit si necelých osm kilo chleba za měsíc, osmdesát gramů sádla a sto čtyřicet gramů másla.

Sehnat něco k jídlu tak bylo životní náplní většiny lidí žijících v protektorátu. Tedy těch, kteří měli to  štěstí, že neskončili v Německu totálně nasazení na práci, případně v koncentračních táborech. Kdo zůstal doma a byl přidělen na práci v blízkosti bydliště, trávil volný čas sháněním jídla a základních věcí nezbytných pro běžný život. Zásadní bylo mít někoho na vesnici, kdo pěstoval zeleninu či ovoce, případně drůbež či drobné domácí zvířectvo. Zemědělci sice museli odevzdávat státu povinné dávky, ti šikovní však samozřejmě dokázali ještě zásobovat příbuzné či něco prodávat. Za černý obchod však padaly velmi tvrdé tresty, od jednoho roku vězení až po tresty smrti.

Méně se už však ví, že přídělový systém neskončil s válkou, ale trval ještě dlouho po ní. Zničené hospodářství v celé Evropě mělo za následek katastrofální nedostatek potravin, a tak potravinové lístky byly v platnosti až do roku 1953. Přesněji do 1. června roku 1953, kdy došlo k měnové reformě. Komunistický režim nazýval událost měnovou reformou, obyčejní lidé slovy: padla měna. Zkrátka, když se komunistická vláda vedená Antonínem Zápotockým rozhodla vypořádat s přídělovým systémem, zničit černý trh a zahladit svou neschopnost zásobovat obyvatelstvo. Reformu prezentovala jako zlepšení životní úrovně pracujícího lidu a zničení všech, kteří se mu snaží škodit, výsledkem však bylo ožebračení lidí. Přišli o životní úspory, propadly jim vázané vklady v bankách, zhoršila se jejich životní úroveň. Řada lidí tehdy spáchala sebevraždu. Místo toho, aby po válečných útrapách dostali možnost trochu se vzpamatovat, dostali tento další úder.

To, na jakém principu až do této měnové reformy přídělové lístky fungovaly, dokumentuje například dobře známý seriál Třicet případů majora Zemana, který v díle s názvem Mědirytina líčí, jak záškodníci nepřející novému socialistickému státu tisknou falešné potravinové lístky ve snaze nejen se obohatit, ale hlavně podkopat nový režim a poškodit obětavě pracující lid. Byli tam vylíčeni jako organizovaná skupina záškodníků. Ve skutečnosti tento příběh vycházel ze dvou skutečných velkých procesů s padělateli potravinových lístků.

Nedostatek jídla a základních životních potřeb byl v letech následujících po komunistickém převratu v roce 1948 tak velký, že se objevily skupiny lidí, které šmelily s přídělovými lístky a tiskly lístky falešné. Komunistům šlo samozřejmě o to, zakrýt skutečnost, že nový režim není schopen zajistit zásobování a předejít hněvu obyvatelstva, tak z nich vytvořil záškodnickou skupinu mající za cíl zničit poctivě pracující lid. Výsledkem bylo, že v srpnu roku 1951 byli v pankrácké věznici popraveni tři muži. Šestačtyřicetiletý účetní, třiačtyřicetiletý vedoucí prodejny Pramen a pětadvacetiletý dělník. Za to, že byli součástí skupiny výrobců a distributorů falešných potravinových lístků se stali ukázkovým případem, který měl odstrašit jim podobné.

Zkrátka, nový komunistický režim se k lidem snažícím se za každou cenu vylepšit svou životní situaci, stavěl stejně, ne-li hůře než nacisté. Zdá se to být téměř neuvěřitelná, dávná historie. Ale není to vůbec dávno, právě nyní to bude  pouhých šedesát pět let, z hlediska dějin, krátká doba. Tak není od věci si na to vzpomenout, třeba, když procházíme přeplněnými regály supermarketů s neuvěřitelně velkou nabídkou jídla všeho druhu.

1939-1947 Příběhy naší republiky
Hodnocení:
(4.3 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Novotná
Také pamatuji tuhle dobu a vím, že rodiče mi šetřili peníze a pak o všechno měnovou reformou přišli. Lístky na všechno si také pamatuji, zvlášť mi utkvela v paměti mlékárna, kde paní pečlivě odměrkou odměřovala mléko, které pak nalévala do přinesených nádob. Jako dítěti se mi moc líbilo stříhání ústřižků na potraviny. Dítě si neuvědomuje hrůznost doby a ve všem vidí nějakou zajímavost. Díky tomu, že tatínek nekouřil, chodili jsme vyměňovat tabatěrky za máslo, nebo mák. Také nám hodně pomáhal maminčin bratr, který nám posílal mouku. Jak je dnes doba rozdílná - nevíme, co bysme snědli!
Karel Hyndrák
Poválečná bída byla i jinde. V Anglii zrušili přídělový systém až v roce 1955. Mého dědečka (sedlář), při vyhlášení měnové reformy v ČSR 1953 v radiu, klepla pepka a zemřel. Peníze se měnily 1:50, v menším množství 1:5.
Jana Šenbergerová
Narodila jsem se už v míru. Potravinové lístky si ale nepamatuji, přestože v mém dětství existovaly. Přesto si myslím, že mě léta nedostatku v dětství zdravotně poznamenala.
Věra Lišková
Za protektorátu nebylo složité jen jídlo na vesnici sehnat, ale i dopravit domů. Na nádražích čekaly kontroly a ty zásoby bez náhrady zabavovaly. Z vyprávění tety vím, že měla vajíčka zašitá v podšívce kabátu a proto odmítala v autobuse místo k sezení, že raději stojí. Nebo jí chyběl jen kousíček cesty s taškou potravin domů, když ji zastavila za rohem domu hlídka. Duchaplně řekla: "Kolikátá kontrola dnes ještě bude, již jste třetí. " Tak paní, jděte. A tak jídlo teta zachránila.
Zdenka Jírová
Já si na přídělové lístky pamatuji, bylo mi 8 let, když přišla měna. Musím ale autorku článku opravit, přídělové lístky nenahrazovaly peníze, potraviny se musely zaplatit penězi, ale omezovaly jen množství, které jste si směla koupit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.