Pohoda, klid, dobré víno či bourbon a hlavně skvělá muzika, inspirovaná starou dobrou Amerikou. A samozřejmě doutníček k tomu.
Závan nostalgie příjemně prostupuje jeho písničkami, které tyto stavy navozují. Pavel Bobek nikdy nedobýval příčky hitparád, ale vždy byl zárukou vkusné hudební produkce. Povoláním architekt, přes den kreslil a po večerech zpíval. A užíval si života. „Byl jsem zhýralec,“ přiznává dnes s nadsázkou tento talentovaný umělec ve svých pětasedmdesáti, které právě oslavuje.
Nadělil si k nim nové album, vyšlo v květnu. Vybral na něj písničky, které má už dlouho rád, ale moc lidí je nezná. Mimo jiné coververze písní od Erika Claptona či Krise Kristoffersona. K titulní písni Kruhy inspirované architektem Janem Kaplickým si napsal text sám.
Dobře prohýřená noc
Gentleman českého country a rock 'n' rollu má prý život rozdělený na dvacítky: „Prvních 20 let jsem byl hodný syn a dobrý student. Pak jsem se po hlavě vrhl do světa rokenrolu, zažil jsem léta zhýralství a užíval si plně života. A po čtyřicítce jsem se šťastně oženil.“
První singl mu vyšel už v roce 1964 a o 11 let později první deska s názvem Veď mě dál, cesto má. Začátkem šedesátých let hostoval s řadou bigbeatových skupin, patřil i ke hvězdám první éry Olympiku, než na dlouhou řadu let zakotvil v Semaforu, ve skupině Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka, kde proslul svým výrokem: "Mlíko - na rakev víko."
V Semaforu se podle něj sešla veselá společnost, která nevynechala příležitost udělat večírek nebo divoký výlet. „Dodnes říkám, že dobře prohýřená noc s dobrou společností člověku víc dá, než bere. V práci jsem měl v té době naštěstí hodné šéfy,“ vzpomíná Pavel Bobek, který absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství. Taky prozradil, že "jezdili třeba v autech nazí, jen ověšení kytkami".
První čtyři roky po škole projektoval s Mirkem Černým a Petrem Nárožným zemědělské stavby: „Rýsovali jsme prasečince, kravíny, silážní věže.“
Architektuře by asi zůstal věrný, kdyby ho kamarádky nepřihlásily do soutěže Hledáme nové talenty. Bobek vystoupil a měl úspěch.
Angličtina, víno a Sinatra
Ještě dlouho potom zpíval výhradně anglicky, než ho Jiří Grossmann v Semaforu přesvědčil, že se tytéž písničky dají otextovat i česky, a zaujmou tak mnohem víc posluchačů: „Zpívat česky však bylo podle soudruhů větší ideologickou diverzí, protože tomu ti lidé rozuměli,“ posteskl si.
Vášnivý čtenář Jamese Bonda, milovník letadel a vín o sobě také říká: „Alkohol nepotřebuji, ale jsem vínoholik.“ S tím, že si před vystoupením dává skleničku bílého: „Jednak abych zaplašil trému, kterou mám i po čtyřiceti letech, jednak je to dobré na hlasivky. A hlavně, chutná mi to.“
Název nedávného alba z roku 2005 Muž, který nikdy nebyl IN prý vyjadřuje to, co si Bobek o sobě myslí, ač svou tvorbou dokazuje opak. Majitel takřka zlidovělých songů jako je Má dívka "N", Lásko, mně ubývá sil, Nedělní ráno, Můj rodný dům, Veď mě dál, cesto má či Oh, Ruby, vydal vloni album coververzí Johnyho Cashe s názvem Víc nehledám.
Po převratu se dokonce pokusil o vstup do politiky. Vysvětluje: „Když to přišlo, naivně jsem si řekl, že nastal čas dělat – jak říká pan prezident – něco smysluplného.“ Kandidoval do Senátu ve volebním obvodě Svitavy, ale neuspěl.
Před sedmi lety musel bojovat o život a překonat velmi vážnou chorobu a dva týdny strávil v umělém spánku: „Probouzel jsem se za zpěvu Franka Sinatry a myslel jsem, že se mi to ještě zdá,“ uzavírá jubilant Pavel Bobek.
