Foto: autorka

Přes psí uši cestou necestou:)

12. 5. 2018

Můj příběh

Autor: Eva Mužíková

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 12.5.2018 19:37

Kouzelně napsaná povídka a fotky se také povedly.

Alena Vávrová 12.5.2018 17:26

Nj, Merlinku, to je tak, když se v lese šlápne na bludný kořen. Ale přes ty tvoje ušiska to dobře to dopadlo. Hezký článeček.

Věra Lišková 12.5.2018 15:20

Merlíku, moc hezky jsi nám popsal svůj pobyt na dovolené. Jsi talentovaný psí spisovatel, o tom nejsou pochyby.

Elena Valeriánová 12.5.2018 14:30

Ne Čertice, ale Bertice. Tablet zase skřečkuje.

Elena Valeriánová 12.5.2018 14:29

Nádherné, úsměvné a milé psí povídání. Co oni na nás všechno neprásknou. Čertice, musíš do kursu topografie, snad jsem nespletla obor. Víš, tam kde tě naučí kreslit mapy. Fakt jsem se pobavila a to jsem chtěla jít ven. Jdu na fotky.

Jana Kollinová 12.5.2018 13:52

Krásné psí vyznání.

Věra Ježková 12.5.2018 13:50

Merlinku, zdravím tebe i paničku do Vratislavic. Kdysi dávno jsem tam prožila jeden dlouhý mejdan – u kolegyně z práce, která pak emigrovala do Ameriky. Hezky si to spolu užívejte.

Naděžda Špásová 12.5.2018 13:49

Evi, paráda, na víc nevidím, ale už jsem to četla, neboj. Fotky super. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá