Někdy na sklonku loňského roku na chatu přišlo na přetřes téma, setkání v Luhačovicích. Nikdy jsem v těchto lázních jako pacientka na léčení, ani jako náhodná návštěvnice, nebyla. Najednou se tato příležitost naskytla, a tak jsem se hned přihlásila. Moje těšení na tento víkend umocňovala skutečnost, že opět uvidím známé tváře a snad poznám i nové. Nakonec z těch nových tváří to byla pouze velice milá Eliška.
Po řadě lázeňských léčebných pobytů v různých lázních, naposled před deseti lety, se mi vybavila představa, jak si budu plné dva dny užívat lázeňský ruch se vším, co k němu patří a co běžně v každodenním životě neprožívám. Na internetu jsem si vyhledala, co všechno se o tomto víkendu bude v Luhačovicích dít, co všechno bude k vidění, a mé těšení nebralo konce.
Konečně přišel den "D". Ráno v pátek vstala… a ne jako v té písničce, …prádlo k vodě nachystala, ale spěchala v půl páté k vlaku směr Praha. Po čtyřech přestupech v MB, NY, KO, OL jsme byly konečně Eva, Hela, Zdena, Ája, Olinka a moje maličkost, ve Slováckém expresu. Na nádraží do Luhačovic jsme přijely před půl dvanáctou. Zavazadla jsme si uložily podle místa ubytování k Aničce, nebo k Libušce do auta a vykročily společně, směr Lázeňské náměstí (2.5 km). Ve Společenském domě, pěti bydlícím v penzionu v Pozlovicích, Anička prostřednictvím kamarádky Marty (majitelky penzionu), zajistila obědy na celý víkend, včetně rezervovaného místa na čas, což se později ukázalo, jako jedno velké plus. Po obědě jsme šly na kávičku a po prohlídce blízkého okolí šla Anička zpět na nádraží pro auto, ve kterém měla naše zavazadla. Se Zdenou jsme na odvoz nečekaly a vydaly se do penzionu po svých (2.5 km). Udělaly jsme dobře, neboť hned po příchodu do cíle se spustil prudký déšť. Velice příjemná Marta nás uvítala kávičkou a čerstvým domácím koláčem. O něco později za hustého deště dovezla Anička Áju s Olinkou.
Přiblížil se první večer a byly jsme před rozhodnutím, zda jít kvůli hodině společného posezení s Libuškou, Evou a Helou do 3 km vzdálené Elektry, nebo do místního hotelu Ogar na cimbálovou muziku. Unavené cestováním od časného rána jsme se 3 rozhodly pro posezení u Ogara, kde nám Marta zarezervovala místa i s námi poseděla. Ája s Olinkou dorazily později, po návratu z Elektry.
V sobotu po snídani jsme měly v plánu cestu k 800 m vzdálené přehradě. Nechaly jsme se Ájou přesvědčit a s vidinou, že se sejdeme s ostatními a společně pojedeme na přehradu vláčkem od 3 km vzdálené pošty, jsme se dali na cestu. Vláček nakonec nejel a ani parta se nesešla. Nicméně nás přivítalo sluncem zalité lázeňské náměstí. Anička toho měla zdravotně „tak akorát“, tak zůstala s Evou v areálu lázní, Zdena šla na přehradu a já převléknout do svátečního. Sešly jsme se s ostatními po obědě před Společenským domem a po chvíli povídání jsme šly vyprovodit Evu na nádraží. Cestou jsme potkávaly cyklisty na historických kolech, v oblečení odpovídajícím té době. Při zpáteční cestě obloha nevěstila nic dobrého, tak jsme „zakotvily“ v Elektře, která nás ochránila před větrem, přívalovým deštěm a posléze i kroupami. Zhruba po dvou hodinách "uvěznění" jsme se, už jen za mírného deště, vydaly zpět na kolonádu, kde jsme se, opět ne všechny, sešly. Když na protější kryté terase Společenského domu dohrála hudba, rozešly jsme se mírně prochladlé ke svým dočasným domovům. Večer nás ještě Anička odvezla na posezení u vínečka s taneční hudbou, i na taneček došlo, a odvozem zpět do penzionu skončila sobota.
V neděli jsme si se Zdenou a Aničkou přivstaly a šly na přehradu. Bylo nádherné ráno. Po návratu jsme se sbalily, nasnídaly, naložily zavazadla, rozloučily se s paní domu a odjely do lázní na hlavní bod víkendu, Otvírání a svěcení pramenů. Jelikož zde zaparkovat bylo zcela nemožné, tak Anička opět musela až na parkoviště daleko za nádražím. Pak ještě jednu cestu s Olinkou, která odjížděla dříve, a nakonec se zbytkem výpravy. Když pominu drobné pochůzky po lázeňském areálu, cestu k Ogarovi a zpět, na přehradu a zpět, tak pro náš komfort Anička během víkendu nachodila cca 20 km, za což jí patří VELKÝ DÍK. Z vlastních zkušeností s pořádáním podobných akcí vím, že největší odměnou je spokojenost zúčastněných. Tedy Aničko, byl to báječný víkend za který Ti DĚKUJEME!!!
Celý víkend, se vším co k němu patřilo, včetně vlastního Otvírání pramenů a závěrečného ceremoniálu před kaplí sv. Alžběty pro mne byl a pro vždy zůstane krásným zážitkem, a těším se na další podobná setkání. ♥♥♥
Fotografie ke článku poskytly A. Čípová a Z. Žichovská, za což jim též děkuji.