Rádi si plníte sny? Já ano. A tak jsem se nedávno rozhodla, že si nějaké začnu plnit. O ten první splněný sen se s vámi podělím. Byl to let balonem. Přes slevový portál jsem si zakoupila voucher a objednala let. Nevím, zda se proti mně spiklo počasí nebo mi to nebylo přáno, ale svůj plánovaný let jsem musela šestkrát odložit. I když bylo krásné počasí, tak pro silný nárazový vítr se let nekonal. První termín měl být začátkem března, ale den „D“ se uskutečnil až 30. května ráno v 6,30 hod.
Konečně jsem se dočkala. Cestovat daleko jsem nemusela, neboť odlet byl na louce u mého domu. Sešlo se nás 7 cestujících a osmý pilot. Po kontrole, zda jsme všichni, jsme se dívali, jak se plní balon. Nejprve studeným vzduchem, a když se trochu naplnil, přidali teplý vzduch. Celý tento proces trval přibližně 20-30 minut a mohli jsme nastoupit do koše.
Nad hlavou mi to hučelo a hřálo, to vždy, když pilot přifukoval horký vzduch, a najednou jsme se vznášeli. Pomalu a aniž bychom to zpozorovali. Jemný závan větru a přidáváním tepla se začal balon při stoupání pomalu otáčet o 360°. Pohled byl úžasný. Najednou jsem měla celou Porubu jako na dlani. Vítr nás pomalu tlačil směrem na Hlučín. Vystoupali jsme do výšky 800 m nad mořem. V této výšce jsme chvíli zůstali, ale postupně jsme pomalu klesali na výšku asi 200-300m a v této výšce jsme zůstali. Mohli jsme krásně pozorovat pole, lesy, rybníky. Děti ze školky i lidé na zahrádce nám mávali. Pilot byl propojen vysílačkou s dispečerem, kterému hlásil výšku. Také byl ve spojení s řidičem auta, které jelo směrem, kam nás odnášel jemný vánek. Celou cestu nám nádherně svítilo sluníčko.
Přeletěli jsme Hlučín, Štěrkovnu, kam se chodí spousta lidí koupat, a odnášelo nás to směrem na Chuchelnou. Lesy, louky, rybníky, koleje, pole, vše bylo blízko a jako na dlani. Viděli jsme kolouška, který splašeně pobíhal po louce a pištěl, až nám ho bylo líto. Dokonce jsme viděli ryby v rybnice.
Pomalu jsme se připravovali na přistání, ale pod námi bylo stále pole. Abychom neponičili úrodu, vždy jsme popoletěli kousek dál. Až nakonec se nám podařilo přistát na posekané a vysušené louce. Pilot nás postupně nechal vystoupit a už zde byl pilotův kolega s autem. Lanem připevnili koš a odtáhli ho kousek dál, aby balon nespadl na křoví.
Kde se vzalo, tu se vzalo ještě jedno auto. Ihned zjišťovali, zda se nám něco nestalo a jestli nepotřebujeme nějakou pomoc. Byl to starosta s kolegy z Polska, protože jsme přistáli až v polských Krzanowicích. Cesta byla u konce. Bylo ještě třeba složit balon. Skládáni mi připadalo, jako když se plete pletenka. Zbývalo natlačit ho do obalu a i s košem naložit na auto.
Celý let byl zakončen podle tradice křtem vodou (šampaňským), ohněm (opálením kousku vlasu), zemí (posypáním snítky suché trávy) a větrem. To kolem nás jenom zafičelo. Zavěrem jsme dostali všichni křestní list Baroni z Krzenowic se svým jménem a zbytkem šampaňským jsme si připili. Nasedli jsme do auta a odjížděli na místo odletu. Celý tento let i s cestou zpět trval asi tři hodiny.
Ale nádherný zážitek, to je na celý život.
Další sny si zatím nechám pro sebe.