Zvířata a já: Co jen jí řeknu?

Uf, kdybys na začátku nenapsala - dopadl dobře, tak bych díky Tvému skvělému vyprávění byla pěkně napjatá.. Na takové zážitky se nedá zapomenout ani po třiceti letech...

Mně kočičí příběh dal poučení, které trvá i v současné době, hlavně během pobytu na chalupě. Možná, že mé hlídání a kontrola koček, kde se právě nacházejí, by někdo považoval až za zbytečné, ale ztracení kočky, byť třeba na kratší dobu, za ty nervy nestojí. A už nechci ani pomyslet na to, kdyby se kočce stal nějaký úraz nebo přišla o život.

Pred ctrnacti lety zacal nas zivot s kockou, bylo to obdobi kdy jsme pochopili, ze nase doga konci svoji zivotni pout a na dalsiho psa jsme uz stari. Zacali jsme jednou kockou, behem dalsich let se objevili postupne dva bez domova, vsechny jsme dali kastrovat. Nejvetsi lisak byl ten nejmensi Mikesek, dcera s manzelem byli na plese, vyhrali zajice, byl to pekny kus, manzel ho stahl a nechal lezet na plechu v komore na podlaze, Mikesek citil maso a cihal kdy nekdo necha otevrene dvere a podarilo se, byla to manzelova prace, zrovna vynasel z komory neco na dvur kdyz zahledl Mikeska jak neco velkeho vlece do zahrady, zapalilo mu, ze komora zustala otevrena a je zle, nakonec mu zajice vzal, nechtejte ani vedet jakou praci dalo odblanovani nez jsem se ujistila, ze tam nezustal zadny pisek ani smeti. Ono tezko bych vysvetlovala zetovi, ze ten zajic na ktereho se tesil, ze ho bude jist poprve v zivote neni.

Zvířátka nám dokáží připravit hodně infarktových situací, ale pokud se vše dobře dopadne je na co vzpomínat. Jsem ráda, že jste v úvodu upozornila, že má příběh dobrý konec. Nerada čtu hezká vyprávění se špatným koncem.

Krásný příběh. Je dobře, že to skončilo tak dobře. Připomnělo mi to, když jsme si kdysi vzali štěňátko u tety v Černošcích a asi za dva týdny jsme se šli koupat k Berounce. Tam se nám štěně ztratilo, ale na volání jménem a nabídku jídla se vynořilo z rákosí a přiběhlo.