„Senioři, ale zvláště seniorky patří po úmrtí svých blízkých mezi nejohroženější osoby,“ uvedla spoluautorka studie Sylva Höhnerová. „Potvrdilo se, že největším problémem seniorů nyní jsou vysoké náklady na nájemní bydlení,“ dodala s tím, že se to týká každého čtvrtého seniora.
Autoři studie shrnuli konkrétní případy. Ukázalo se, že pokud například starší pár hospodařil s dvěma důchody ve výšce přes jedenáct tisíc a měli tedy dohromady přes dvacet tisíc, žili si poměrně slušně. V momentě, kdy jeden z nich zemřel, příjem pozůstalého se snížil o více než třináct tisíc. Pokud nebyli sezdáni, ale žili jako druh a družka, tak ještě víc, protože padl nárok na vdovský či vdovecký důchod. Úmrtí si navíc žádá výlohy na pohřeb.
Podobnou situaci dobře zná osmasedmdesátiletá Elena z Prahy. Měla s manželem oddělený účet, on měl na tom svém jejich úspory, které činily asi třicet tisíc. Ona ze svého účtu platila běžné životní výdaje. Když její muž před šesti lety zemřel, zjistila, že mu nemá z čeho zaplatit pohřeb. Když na to chtěla vybrat z bankomatu peníze z jeho účtu, ve stresu z jeho úmrtí popletla PIN, takže se karta zablokovala.
„V bance se na mě dívali, jako bych byla zlodějka. Řekli, že než proběhne dědické řízení, nemám k účtu přístup, když jsem nebyla uvedena jako jeho spolumajitelka. Já z mé penze zaplatila nájemné a už jsem neměla ani na jídlo. Pohřeb zaplatil manželův syn z předešlého vztahu, ale viděla jsem, že mu to moc příjemné není. Pak nastalo dědické řízení a já zjistila, že bych mu buď musela zaplatit podíl na bytu, ve kterém jsme s mužem žili, nebo byt prodat a vyplatit ho z toho. Každopádně na tom trval a řekl, ať se poradím s právníkem. Kde bych vzala na právníka? Já v té době přemýšlela, za co koupím jídlo, a děsila se každé složenky,“ vypráví.
Nakonec byt skutečně prodala, vyplatila nevlastního syna, zbytek peněz má jako přilepšení k životu a šla do malého nájemního bytu. „Je to ošklivá garsonka, ale je levná. A na rozdíl od sousedky, taky vdovy, která je úplně bez peněz, mám aspoň uloženo něco z toho, co zbylo z bytu, takže můžu normálně žít, i když skromně,“ vypráví.
Z průzkumu, který si u Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí zadalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, vyplynulo, že každý, kdo nemá finanční rezervu, se po smrti partnera dostává do těžké situace. Netýká se to jen seniorů, ale i mladších lidí a problém je o to větší, že mnozí lidé nyní žijí nesezdáni. I když mají děti, svatbu nepovažují za důležitou.
„Nemají pak nárok na vdovský či vdovecký důchod a v případě, že zemře partner ženy s jedním potomkem, propad jejích příjmů dosahuje mnohdy až sedmnáct tisíc,“ upozornili autoři studie.
Na druhé straně je fakt, že většina seniorů, ale i mladých rodin, prostě nemá z čeho spořit a žijí takzvaně nadoraz.
„Úspory jsme na penzi měli, ale nikdy by mě nenapadlo, jak rychle budou pryč,“ říká sedmdesátiletý Stanislav z Prahy, který si přivydělává jako ostraha v bezpečnostní agentuře. „Nejdříve se pokazila pračka, pak jsme měli větší výdaj s autem, do toho jsem onemocněl a úspory byly fuč. Teď jsem se uzdravil, tak aspoň dělám hlídače a to, co vydělám, ukládám. Kdyby se mi něco stalo, manželka by rozhodně náklady na bydlení a běžný život ze své jedné penze neutáhla. Navíc má také zdravotní problémy. Takže se snažím spořit, ale říkám si, že to vlastně není žádné užívání si klidu, penze. Pracuju od rána do večera, občas i v noci a škudlím každou korunu stejně, jako když jsme měli malé děti. Ale chci mít jistotu, že kdyby se něco stalo, žena nezůstane sama s důchodem osm tisíc. To by nebyl život,“ vysvětluje.
Potíž je v tom, že i kdyby současní senioři chtěli tuto svízelnou situaci řešit, už to takzvaně nestihnou, protože z penze si drtivá většina není schopna dostatečně velkou zálohu ušetřit. A mladí lidé mají logicky pocit, že se jich něco takového netýká, a nedovedou si přestavit, že úmrtí partnera či partnerky se může týkat úplně každého a v jakémkoli věku.
Každopádně je aspoň dobrým krokem to, že se o problému mluví a začínají na toto téma probíhat studie, jejichž cílem je nastínit možnosti řešení. I když je to ve skutečnosti v současnosti problém spíše neřešitelný.
