Propad do chudoby. Pozor, je rychlý

Myslím, že každý odpovědný člověk by se měl zabezpečit na stáří.Kolem padesátky už jsou většinou děti z domu a do důchodu zbývá ještě pěkných pár let. Takže podle mě se ze dvou platů dá ušetřit slušná částka jako pojistka na dobu, kdy bude již člověk v penzi. Ale když se všechno utratí a nemyslí se na zadní kolečka, pak zbývají jen oči pro pláč.

Budou probíhat i studie na téma seniorek/seniorů rozvedených nebo svobodných , kteří mají jen svůj příjem a to celé roky ? A vychovali řádně své děti zrovna tak jako vdovy, ale jen s jedním příjmem jak píše paní Dagmar Bartušková ? Společnost si všímá jen vdov. Jsou jen vdovy nejohroženější osoby ? Asi my rozvedené si málo stěžujeme. Na toto téma už tu podobný článek byl.

I jako vdovec jsem si založil disponenta - svého syna.

Je to hrozné čtení, vycházející z bludu: "Nějak to dopadne, stačí selský rozum, peníze nejsou důležité." To je jasná blbost. Je třeba zajít do banky a založit účet a pokud už je, založit disponenta, třeba i s druhou bankovní kartou. Jakmile se něco semele, účet se vymete a notář ho klidně může prázdný zablokovat. Partneři či manželé by měli být vzájemnými disponenty. Hotovo! Je tam časová prodleva: Lékař sepíše protokol o úmrtí, nahlásí to matrice, ta to nahlásí místně příslušnému soudu a tam předseda soudu jmenuje pověřeného notáře (podle abecedy příjmení zemřelého - aby nebyla korupce). Je jasné, že to chvíli trvá. Pak teprve začne dědické řízení. Odměna notáře se počítá procentem z děděného majetku (je to hodně peněz). Asi byste si měli jít popovídat s nějakým notářem, hned, než to pak začne naostro. Pokud ne, časem sem napíšete článek jaký je svět nespravedlivý, ne, že jste byli pitomí.

Proboha, co máme říkat my, kteří jsme singl, vychovali a dali dětem to nejvyšší vzdělání?!

Jsem v důchodu už 18 let,nejdřív invalidní,pak částečný.Nikdy jsem si k důchodu nepřivydělávala,na byt 2+1 jsem sama.Podle vašich příspěvků se stále víc divím,že ještě žiju a navíc i jezdím na výlety i dovolené

Již asi 30 let vím, že budu pracovat až do smrti. Důchod je milé přilepšení, ale žít se z něj nedá. Dokud mohu pracovat, mohu i "běhat za holkama " a žít déle by mne ani nebavilo.

Ovdověla jsem před osmi léty, ale pracovala jsem ještě po odchodu do důchodu a nějaké peníze jsem si našetřila. Bohužel, muž si nabral půjčky a tak celá moje rezerva padla na půjčky, které jsem všechny už splatila, ale taky na auto, bez kterého se neobejdu, naštěstí jsme rekonstruovali na bydlení chatu, takže nemusím platit nájmy, něco ještě ušetřím, hlavně, když jsem přeorganizovala odběr elektřiny, plynu, nechala si vybrat levnější mobilní i internetové služby, dá se ušetřit. Vím, že kdybych žila v bytě, tak na to nemám. Na zahradě si ledacos vypěstuju, mám pár slepiček, pokud to jde, topím v kamnech na dřevo, kupuji dřevěné brikety mimo sezonu, když jsou nejlevnější. Až tak si nevyskakuji, ale když se něco pokazí, stále mám na to rezervu a pomohou i děti. Ráda pracuji na zahradě a do práce se mi už opravdu nechce, tak jsem spokojená tak, jak to je.

Ten odstavec o tom starším páru, který měl dohromady dvaadvacet tisíc a pak tomu pozůstalému se snížil příjem o třináct tisíc? Není to nějaká divná aritmetika? A ta paní Elena? Jak tedy žili? Proč měli oddělené účty. To ví přece každý, že po smrti majitele účtu se ten účet zablokuje a vstupuje do pozůstalostního řízení. No a nakonec, tady máte důsledky těch různých předchozích článků o tom, jak láska kvete v každém věku.

I když jsme s manželem žili "takzvaně nadoraz",přesto jsme něco našetřili.Jak zemřel,začalo vydání:pohřeb,pračka,baterie a úprava hrobu a úspory budou v tahu.Naštěstí jsem si našla brigádu,přívydělek se mi hodí,žiji skromně,ale žiji.