Hurá do Bulharska

Černé moře, Zlaté písky, Slunečné pobřeží… Je konec let šedesátých, trávíme rodinnou dovolenou v Burgasu. Černovlasý mladík s rašícím knírkem. Jmenoval se Krsťa. Šestnáctiletý vnuk majitelky domu, kde jsme ubytovaní. Piluji s ním příležitostně povinný bratrský jazyk a on se zamiluje. Ještě mi není patnáct. On stojí v noci pod oknem a tlumeným hlasem opakuje: „Chanka, amazonka majá, ja lubljú těbjá!“ Můj mladší bratr se může potrhat smíchy, zatímco můj tatínek pobouřeně žaluje Krsťově babičce. A já to musím překládat do ruštiny. Dost frustrující. Stará paní kroutí záporně hlavou, když souhlasí, a výrazně přikyvuje, když říká ne. Přinese nám jako odškodné hustý domácí jogurt a úžasná rajčata ze zahrádky. Místní broskve jsou veliké jak dýně a plné šťávy. A taky dodnes cítím omračující vůni růžového oleje. Blgarska roza. Nezbytný suvenýr v dřevěných, ručně malovaných dózičkách. Balkánská hudba, keramické džbánky s bílou glazurou, šopský salát..

Ale nejlepší šopák jsem jedla v bulharském restaurantu Varna v Brně na Solniční. Představte si, že jsem šla nedávno kolem a ta restaurace tam pořád je! Na stejném místě už nejmíň čtyřicet let…

Nevím, jestli se letos nechystáte třeba do Thajska, ale nabídky zájezdů k Černému moři jsou určitě mnohem výhodnější. Možná by stálo za to oprášit vzpomínky a porovnat služby na plážích našeho dětství, co říkáte?

Hezké vztahy v běhu času vám přeje