Zvířata a já:  Pes versus vnoučata
Foto: autorka

Zvířata a já: Pes versus vnoučata

23. 6. 2018

Nemám žádného domácího mazlíčka. Můj vztah k nim je čistě v teoretické rovině. Koně jsou pro mě krásná, ušlechtilá zvířata. Ke psům mám respekt. Chápu, že kočky dokáží své majitele potěšit, už méně mě, když běhají po naší zahradě a majetnicky si z ní dělají toaletu. V lese tiše obdivuji srny a daňky, zachrochtání z houští mě k smrti vyděsí. Hadů a pavouků se neštítím a ptačí hnízdo nad našimi vchodovými dveřmi mi naznačuje, že asi nebudeme špatná rodinka. To by si ti rehci rozmysleli u nás bydlet.

Přesto si z živočišné říše (konkrétně ze psí) odnáším jedno zásadní poznání. Pes je moudrý už od štěněte.

Jsem šťastnou majitelkou čtyř vnoučat. V pořadí oblíbenosti všech prarodičů zabírám čtvrté (tedy poslední) místo. Čím menší vnouče, tím zápornější vztah ke mně. Ta nejmenší, ještě nemluvící, sotva mě vidí, natahuje moldánky. V její hlavičce probíhá: když přišla tahle osoba, tak to maminka a tatínek někam odejdou. Bééé… Předškoláci na mě vyplazují jazyk, protože bývám důsledná a jejich lotroviny se mi často nezamlouvají. Nejstarší, školačka, mě pomalu posouvá na žebříčku oblíbenosti dopředu. Pochopila, že ji mám ráda a že můj styl výchovy je pro její dobro a biju se za ni jako lvice.

No a teď k tomu pejskovi. Občas hlídám i jeho. Je to živá, veselá fenka plemena loveckého. Od malička v neustálém pohybu. Proto musím být při hlídání v neustálém pohybu i já. Mezi námi začala fungovat vzájemná symbióza. Dle pokynů majitelů jsem důsledná, pejska krmím tak, jak se má, běhám s ním, házím klacky a honím se po louce, jsem jak ostříž, abychom nepotkali srnu, a tak vlastně rozvíjím své (nejen) motorické vlastnosti. Když je čas odpočinku, pochrupujeme oba. Je to takové moje páté vnouče.

Jeden zásadní rozdíl však mezi těmi človíčky a fenkou je. Pejsek mě má rád bez výhrad. Poslouchá, baští, co mu dám, neodmlouvá, a když mě po delší době vidí, projevuje lásku ke mně velmi intenzivně. Prostě od štěněcích let oceňuje, že vše, co pro něho dělám, je jen a jen pro jeho dobro. Na to ta vnoučata přijdou až časem. Snažím se jim totiž nepodlehnout, i když na mě dělají psí oči.

 

Můj příběh Soutěž Zvířata a já
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Je to šťastný pes. Vnoučata to pochopí až povyrostou.
Věra Ježková
Blanko, napsala jsi to moc hezky. Pejsek je sympaťák. A věřím, že vnoučátka postupně přijdou na to, že mají úžasnou babičku. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.