Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala německý jazyk a tím se hovořilo i v jednom z mála nám přístupných států, byla jsem na tom s jazykovou praxí o poznání lépe než mé kolegyně angličtinářky, které o několik málo let přede mnou vystudovaly filozofickou fakultu, v osmašedesátém ještě stihly jít v létě na práci do Británie, ovšem tím to skončilo.
Já jsem jezdila do NDR velmi často, a to nejen na oblíbené nákupní výlety, nejčastěji do Drážďan. Celkové množství návštěv bych už nespočítala. Začínaly jsme letní brigádou na Baltu v roce 1968, od té doby jsem tam měla kamaráda v Gothě v Durynsku, v Durynsku jsme měli coby jazyková škola v Českých Budějovicích i družební školu a především jsem absolvovala několik mezinárodních rekvalifikačních kurzů pro učitele němčiny ze zemí socialistického tábora.
NDR nám vždy prezentovali jako zemi bratrskou a socialistickou, i když v mnoha případech to zcela neplatilo. Jistě, občas jsem se (hlavně v oblasti školství) setkala se skutečnými příznivci nebo milovníky NDR a jejího společenského a politického vývoje, ale jindy se tamní občané dříve či později "odkopali" a přiznali se mi, že mají příbuzné na Západě, že režim nesnášejí, mají averzi k tam rozmístěným sovětským jednotkám a přinejmenším alespoň sledují západoněmecké či západoberlínské sdělovací prostředky.
Jestli se o něčem nemluvilo, pak to byla 2. světová válka, tedy služba ve Wehrmachtu či snad dokonce v jiných jednotkách. To jako by se jich netýkalo a zůstalo jednou provždy za hranicemi NSR. O to víc se uctívaly hroby sovětských vojínů a památníky odboje, hlavně KT Buchenwald, kam se vodily delegace včetně nás pedagogů.
Snad proto, že jsem mluvila srozumitelně německy, pohybovala se v kultivovaném prostředí školství nebo v družebním kraji, odkud děti jezdily na oplátku v létě k nám do jižních Čech, jsem nezažila žádnou neochotu či urážlivě povýšené chování ve službách, na které si stěžovali mnozí naši turisté. Jediný spor jsem paradoxně měla v lékárně ve Frankfurtu nad Odrou den před 17. listopadem. Chtěla jsem dvě balení tablet podobných Aspirinu proti chřipce. Lékárnice mi dvě krabičky odmítla dát a ženy ve frontě se do mě pustily, co si dovoluji (měly mě za Polku), že na ně se pak nedostane. To už byla NDR hospodářsky na kolenou. O rok později už měly všechny prodavačky zdvořilé vystupování západních kolegyň, i kdybych mluvila jen rukama nohama. Inu, čas se změnil.
Při svých pobytech v NDR jsem se shodou okolností pohybovala nejvíc v oblastech sousedících se Spolkovou republikou nebo Západním Berlínem. Někdy jsem, hlavně díky západním návštěvníkům a lepšímu výběru zboží, měla tak trochu pocit, že už jsem málem jednou nohou na Západě, aniž bych tušila, že občan je v NDR ještě daleko sledovanější než u nás.
P. S. Toto povídání je zpracováno z mých osobních postřehů a neosobuje si právo jakéhokoliv zobecňování.
Na skok zpět v NDR aneb Co mi utkvělo v paměti - část první
27. 6. 2018Při nedávné návštěvě Muzea trabantů v Praze-Motole, které mezi ryze technickými exponáty dokreslilo atmosféru někdejší NDR i ukázkou řady spotřebního zboží, jsem si samozřejmě neodpustila vzpomínku na někdejší NDR, která mi (podotýkám, že jen co do počtu návštěv) byla málem "druhým domovem".
Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.
Nakupujete vánoční dárky prostřednictvím e-shopů?
Ano, hlavně proto, že je to snadné a rychlé
Ano, hlavně kvůli výhodnějším cenám
Ano, ale jen výjimečně (např. není v blízkosti prodejna, kde bych zboží koupil(a)
Ne, hlavně proto, že zboží nevidím na vlastní oči a nemohu jej prověřit
Ne, protože nechci platit zboží kartou ani převodem