Na skok zpět v NDR aneb Co mi utkvělo v paměti  - část první
Foto: autorka

Na skok zpět v NDR aneb Co mi utkvělo v paměti - část první

27. 6. 2018

Při nedávné návštěvě Muzea trabantů v Praze-Motole, které mezi ryze technickými exponáty dokreslilo atmosféru někdejší NDR i ukázkou řady spotřebního zboží, jsem si samozřejmě neodpustila vzpomínku na někdejší NDR, která mi (podotýkám, že jen co do počtu návštěv) byla málem "druhým domovem".

Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala německý jazyk a tím se hovořilo i v jednom z mála nám přístupných států, byla jsem na tom s jazykovou praxí o poznání lépe než mé kolegyně angličtinářky, které o několik málo let přede mnou vystudovaly filozofickou fakultu, v osmašedesátém ještě stihly jít v létě na práci do Británie, ovšem tím to skončilo.

Já jsem jezdila do NDR velmi často, a to nejen na oblíbené nákupní výlety, nejčastěji do Drážďan. Celkové množství návštěv bych už nespočítala. Začínaly jsme letní brigádou na Baltu v roce 1968, od té doby jsem tam měla kamaráda v Gothě v Durynsku, v Durynsku jsme měli coby jazyková škola v Českých Budějovicích i družební školu a především jsem absolvovala několik mezinárodních rekvalifikačních kurzů pro učitele němčiny ze zemí socialistického tábora.

NDR nám vždy prezentovali jako zemi bratrskou a socialistickou, i když v mnoha případech to zcela neplatilo. Jistě, občas jsem se (hlavně v oblasti školství) setkala se skutečnými příznivci nebo milovníky NDR a jejího společenského a politického vývoje, ale jindy se tamní občané dříve či později "odkopali" a přiznali se mi, že mají příbuzné na Západě, že režim nesnášejí, mají averzi k tam rozmístěným sovětským jednotkám a přinejmenším alespoň sledují západoněmecké či západoberlínské sdělovací prostředky.

Jestli se o něčem nemluvilo, pak to byla 2. světová válka, tedy služba ve Wehrmachtu či snad dokonce v jiných jednotkách. To jako by se jich netýkalo a zůstalo jednou provždy za hranicemi NSR. O to víc se uctívaly hroby sovětských vojínů a památníky odboje, hlavně KT Buchenwald, kam se vodily delegace včetně nás pedagogů.

Snad proto, že jsem mluvila srozumitelně německy, pohybovala se v kultivovaném prostředí školství nebo v družebním kraji, odkud děti jezdily na oplátku v létě k nám do jižních Čech, jsem nezažila žádnou neochotu či urážlivě povýšené chování ve službách, na které si stěžovali mnozí naši turisté. Jediný spor jsem paradoxně měla v lékárně ve Frankfurtu nad Odrou den před 17. listopadem. Chtěla jsem dvě balení tablet podobných Aspirinu proti chřipce. Lékárnice mi dvě krabičky odmítla dát a ženy ve frontě se do mě pustily, co si dovoluji (měly mě za Polku), že na ně se pak nedostane. To už byla NDR hospodářsky na kolenou. O rok později už měly všechny prodavačky zdvořilé vystupování západních kolegyň, i kdybych mluvila jen rukama nohama. Inu, čas se změnil.

Při svých pobytech v NDR jsem se shodou okolností pohybovala nejvíc v oblastech sousedících se Spolkovou republikou nebo Západním Berlínem. Někdy jsem, hlavně díky západním návštěvníkům a lepšímu výběru zboží, měla tak trochu pocit, že už jsem málem jednou nohou na Západě, aniž bych tušila, že občan je v NDR ještě daleko sledovanější než u nás.

P. S. Toto povídání je zpracováno z mých osobních postřehů a neosobuje si právo jakéhokoliv zobecňování.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
V NDR jsem byla nejdál u Baltu. Prvně v životě jsem viděla moře a byla zklamaná. Studená voda, stále foukal silný vítr, rozeřvané děti všude....
Marcela Pivcová
Nevím, kolikrát jsem NDR navštívila, většinou jen na jednodenní nebo dvoudenní zájezd, ale vždy se mi tam líbilo. Jen ten první celoprázdninový pobyt v podobě brigády na Baltu se nám, vzhledem k srpnovým událostem, pokazil. Jednou později jsme z Drážďan se Zuzkou vezly pelíšek pro kocoura, ten bylo také nutno zapsat do celního prohlášení. Se slovy, že se jedná o kontrolovaný úřední doklad, jsem odmítla napsat "pelech pro kočku". Tak Zuzka vymyslela "lůžko pro kočku". Na hranicích to prošlo...
Karel Hyndrák
Nejvíc mi tam chutnaly dorty za 1 marku.
Marie Doušová
Do NDR jsem jezdila často a nejvíce jsem tam nakupovala botičky a bundičky pro moje děti.Navštívila jsem muzea a samozřejmě moře, které ale bylo velice studené.Zuzko připomněla jste mi dřívější dobu,která tak rychle utekla. Vzpomínky se ale hned vybaví.Když jsme jeli na dovolenou na Rujanu, tak jsme měli pocit , že jsme sledováni celou cestu. Neboť když jsme zastavili na odpočívadle ,protože nám přestala svítit žárovka,tak netrvalo dlouho a už u nás stálo policejní auto a proč tam stojíme ,kam jedeme , atd...... Když zjistili , že vyměňujeme žárovku tak nám posvítili a odjeli . No doba byla taková.
Hana Rypáčková
Trávili jsme vždy,třítýdenní dovolenou s dětmi na Rujaně u známého učitele na,střední škole v Putbusu. Pro nás ráj.Ale on k svému zaměstnání ještě choval na zisk prasata, krmil je zbytky ze školní jídelny. O prwzdninqch prohledával odpadní koše..Marie Luisa nepracovala, to by Kárlovi její příbuzní neodpustili..Viděli se vždy na lodi v přístavu a tak vždy Luisa plakala, na loď nesměla a oni na pevninu. Ale vždy jsme tam nakupovali oblečení a hlavně boty. Ovšem na hranicích to bylo hustý...Vzpomínám na půlky pečených kuřat a brambory ve šlupce, to si každý musel oloupat sám...Ale děti byly otužilé a rády se na Balt vracejí, spíš do Polska, kde je levně.
Alena Tollarová
První moře jsem viděla právě to Baltské, a to jsem byla v 6. třídě. Později jsme taky jezdili na nákupy a vyplňovali to celní prohlášení a snažili se zakamuflovat kde co. Ale zrovna včera jsme byli v Pirně a moc se mi město líbilo. Krásně opravené, všude plno květin. A za kasami sedávají české prodavačky.
Věra Ježková
Zuzko, hezké vzpomínky. Samozřejmě jsi mi připomněla moje studium. My jsme jezdili hlavně do Postupimi, tam bylo krásně. Když jsem pracovala, vyjela jsem několikrát s kolegyněmi na drancovací zájezd do Drážďan. Já jsem to brala jako výlet, ale holky si vozily domů třeba i špalíky kotlet. Příběhů by bylo dost. / Borku, netušila jsem, že existuje někdo, kdo nebyl v NDR. Nic ve zlém, já jsem zase nebyla např. v Bulharsku a bývalé Jugoslávii. :-)
Jana Šenbergerová
Byla jsem tam jen jednou, až u moře. Poprvé jsem tam ochutnala mangový kompot. Chutnaly mi jejich salámy. Dovezla jsem si odtamtud stolní tkalcovský stav a manžel hezkou krabičku na cigarety se zajímavým dávkováním. Obojí ještě mám. Tehdy me zaujaly dvě věci. Za celou cestu jsem viděla snad jen jednu řeku a postrádala jsem tam děti.
Naděžda Špásová
V NDR jsem byla párkrát, nejdál v Roztoku u Baltu. Je zajímavé, že jsme byli i na nákupech, ale nikdy jsem tam toho moc nekoupila. Němce, jako národ, moc nemusím. Jsou hluční a vozí nám sem svůj odpad. Ve škole jsme se němčinu učili, ale v hlavě mi toho moc nezůstalo.
Libor Farský
Já jsem v NDR nikdy nebyl, ale ani mi to nijak nechybí. Podobné články s osobními zážitky jsou ale velmi zajímavé. Přečetl jsem si s chutí i ten druhý a jsem tím příběhem s holandským dítětem zvláště pobaven.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%