Uprchlík

Děkuji všem,kteří si přečetli můj " kočičí příběh " a i po delší době ho krásně okomentovali...všem velký dík...

Já si myslím, že ta mladá paní udělala jedinou chybu, použila místo kšírků vodítko. Její reakce vyvolal jistě ten strach o mrňouska a věřím, že to bylo pro ní dostatečné poučení. Souhlasím s názorem, že kočka se nedá naučit poslušnosti jako pejsek,. Proto, kdybych neměla jistotu, že se mi nezatoulá v cizím prostředí, klidně bych jí jako Zuzka na dlouhou šňůrku uvázala....

Náš kocourek, dej mu pánbu nebe, i naše dnešní Micka v životě na samotě měli vždy naprostou volnost a nemám žádnou nepříjemnou zkušenost. Pravdou ovšem je, že s námi nikam necestovali. Pokud byl přesun nezbytný, tak jen v autě.

Bylo to napínavé...Sousedka ve vedlejším domě "Kočičí máma" má angory a Milan jí pomáhal dostávat koťata do dobrých rukou. Její kočky /už čtvrtá/ pouští před dům, ony si lezou na strom a pak jim někdo otevře a mňoukají za dveřmi, někdy je jde i hledat. Bývají přes léto na samotě na chalupě a zvykly si a nikdy se neztratily. Ale vždy měly koťata chlupatá bůchví s jakými kocoury, ale vždy byla chlupatá a po nich.Siné geny. Jsem pro přenosky na cestování. Naši jezdí i do hor lyžovat s kočkou.Vezou i záchod.Člen rodiny.

"Kočka není pejsek, aby poslechla na zavolání, sedla si a čekala. Je svá, přijde, až když ona chce. " Jeden z důvodů, proč bych nemohla mít doma kočku. Jsem stejná, jako ony. :-) Pěkně napsaný příběh.

Protože i já mám doma malou mňau dámu britskou lady a poslouchám jí na kočičí mňau. Pokud někam s ní cestuji mám ji v přepravce by se jí nic nestalo a hlavně kde má pocit bezpečí.Bez přepravky ani náhodou.

Nemusím tipovat,vím to dobře,mám doma také mňau dámu,a jsem od ní naprosto skvěle vychovaná.A hlavně poslouchám na každé její " miau"...

Každý člověk je jíný. Každá kočka je taky jiná. Je proto tolik různých vztahů mezi lidmi i mezi kočkami, kočkami a lidmi. My máme s paní Sarah Norrisovou (to je kočičí dáma) zajímavé vztahy. Můžete si tipnout, kdo je v dominantní pozici a kdo se musí podřídit a uposlechnout okamžitě na každé mňouknutí.

Lidé se postupně učí i soužití se zvířaty, pokud žádné dosud neměli. Ne každý to hned zvládne. A dobře vím, že když jsme najednou na chalupě nemohly najít kočku Naděnku, lítaly jsme se sestrou a pomalu si nadávaly navzájem. Malá psychická krize dokáže hodně. Proto se snažím pochopit i ty další.

Souhlasím,kšírky jsou bezpečné,to se opravdu kočka nemůže z toho vyvléknout.Ale z obojku,který nemůžete příliš utáhnout,se dostane,když si bojuje o " život ".Kšírky jsou praktické,to beru.Ale posadit někde kočku a čekat,že bude sedět,to je nerozum.Ta se vrátí z toulek domů,kde to zná.Ale v cizím prostředí neví chuděra kam.A kotě zaběhnuté v centru města,by asi moc šancí nemělo.Jsem ráda,že to dobře dopadlo,ale stejně se mi ten přístup oné ženy nezdál ani trochu zodpovědný a hlavně nedomyšlený...a nadávat měla jen sobě,a ne malému,neposednému kotěti...