Nekonečná polévka

Vím, znám, takového kuchaře mám doma :-). Je moc hustá? Přidá kečup. Je moc řídká? Klepne tam vejce. Je málo vitamínová? Dá tam špenát. Je málo masitá? Nakrájí se tam párek. A každý den je jiná :-)

Až na ten závěrečný mák bych to snad brala všechno, protože jsem hrozně polévková! A tohle byl přece typický německý Eintopf!

Vynikající příběh. Je vidět, že si děda uměl poradit.

Roztomile pichlavé, Hanko...Já bych si tuhle nastavovanou, chlapsky originální polévku klidně dal, pokud už by tedy nebyla věkem sešlá. Muži jsou většinou ve vaření nešikovní, to přiznávám. Tedy většina mužů, pak je tu menšina neskonalých kuchařů profesionálů, kteří dokáží to, na co by si ženy kuchařky nikdy netroufly, a pak jsou tu muži kuchaři, žongléři a žertéři, čarodějové bez magických schopností, zato s neustálou touhou vymyslet pohádkovou krmi. Většinou ji sní pak sami. Nikde však není psáno, že vařit doma je ryze ženský úděl. Ženy si většinou své muže v kulinářské nevědomosti vychovávají, protože podstrojováním na talíři si je chtějí udržet. A muži to znají už od maminek a babiček, které je od ploten odhánějí, neb to považují za svou hanbu, kdyby mužům neuvařily. Já bych například do svatebního slibu novomanželů zavedl paragraf, že manželství nemůže být uzavřeno, pokud muž neumí vařit a žena neumí navrtat hmoždinku do zdi....

No vida, pak že si pánové neporadí. Pobavila jste mne též.

Pobavila jsem se. Děda byl koumes.

Oceňuji, jak si děda poradil. Prostě po svém, ale hlavně že vůbec nějak. Dneska nikdo nehladoví, spíš naopak. A navíc to bylo hezky podáno!

Jako bych byla u nás doma. Opravdu ten úsměv (někdy skutečný hlasitý smích) nám prodlužuje život.