Do penze bez přátel? Jen to ne!

Já mám tolik zájmů, a vyhraněných, že na přátele mi jaksi nezbývá čas. No, nezbývá, neudělám si ho, protože svůj život sdílím málo, setkala bych se nejspíš s nepochopením a po x letech práce s lidmi mě věčně poslouchat o životě ostatních, moc netankuje....

Je to zvláštní, jak člověk, kterého vůbec neznám, dokáže potvrdit moje pocity, které jsou téměř shodné. Nikdy jsem přátele neměla. Na portál i60 jsem se zaregistrovala v domnění, že je zde najdu. Asi proto, abych po pěti letech opravdu poznala, že vytvářet si jakékoliv domněnky, je naprosto zbytečné.

Člověk má být sám sebou, takový, jak se cítí. Mám několik přátel již od mládí. Také mám své koníčky, které si pěstuji každý den. Jsem ráda, že jsem na portále i60. Dříve to opravdu bývalo úplně jinak, hlavně na venkově. Děti se staraly o své rodiče a často si každý den s povídaly. Hodně průvodcuji v Židovském muzeu a tam je mezi lidmi tolik přátelství, lidé si pomáhají, setkávají se při různých kulturních akcích a jsou hodně aktivní.. Je jim hodně přes osmdesát. Je to vzácný rys židovské pospolitosti.Přeji všem, aby jste měli přátele, rodinu a také "koníčky".S vřelým pozdravem Danuše

Dobrý den, oslovila mne Jana Kolinová svým článkem, pryč je doba kdy u každého domku byla lavička, kde se lidé večer setkávali. Přesně tak jsem prožívala své dětství ať to bylo u babičky v domku nebo u maminky v Blansku v bytovce. Večer se scházeli celé rodin, každý něco donesl, povídalo se dlouho do večera, někdy zpívalo a bývalo to moc krásné. Dnes až po mne jde hrůza jak jsou ulice večer vymetené, nikde nikdo, také jsme zjistila sice už dávno že ani na procházky se dávno nechodí. Bývala to nádhera, když jsme se v neděli nastrojili a šli všichni na vycházku, která skončila buď v cukrárně a nebo u známých. Také na svátky zesnulých byly hřbitovy plné lidí a potkávali jsme se se známými. Teď v menších městech hřbitovy zejí umělými kytkami, svíčkami na baterky a prázdnotou. A potom jak si najít nové přátele, když už i ti staří nechtějí nikam chodit, nebo odešly napořád?? Ráda bych je tu našla...

Mám přátele, ale nejsem na nich závislá. Kdo není škarohlíd, najde si přátele kdekoliv, třeba i v domově důchodců. Záleží ovšem na tom, co kdo od přátelství očekává. Moc hezky píše o přátelství Zdeňka Jordánová v knížce Rozhodnutí.

Být úplně sama a nemít nikoho je smutný život. Mám dost přátel a myslím si, že to je fajn. Zůstat doma a koukat jen z okna na ulici no to by mně zabilo. Celý život jsem dělala s lidmi.

Jaké-pak "Do penze bez bez přátel?". Celý život jsem byla bez přátel. "Seděla jsem v koutě" a s pocitem, že asi nejsem pro nikoho dost dobrá, jsem čekala, že mě snad "někdo najde". Nenašel, ale já jsem našla portál i60 a tím řadu virtuálních přátel. Nečekala jsem až někdo pozve mě, ale začala jsem zvát já. Kdo chce přijde, kdo nechce nepřijde a už vůbec neřeším, zda jsem taková, nebo maková, zda jsem pro někoho dost dobrá, inteligentní, na jeho úrovni........ Jsem prostě taková jaká jsem, jiná nikdy nebudu :-) a jsem ráda za přátele opravdové. Přátelství ve stylu, "Až se budeš chovat tak a tak, říkat to a to, prostě podle mého, budu s tebou kamarádit.", je cesta do pekla.

Domácím ručním pracím se nevěnuji, nepletu a neháčkuji, TV během dne téměř nesleduji. Jsem aktivní a komunikativní. Nejlíp je mi mezi prima lidmi. Samota nehrozí.

Pryč jsou doby kdy u každého druhého domu nebo na návsi byly lavičky kde naši rodiče trávili volný čas rozhovory s kolemjdoucími, sousedy. Dnes kouzlo laviček nahradila televize, PC, virtuální svět. Netroufnu si odhadnout jakého procenta populace se dotýká problematika článku. Oddělila bych od sebe studii samoty současných seniorů od vize dopadu na budoucí generaci. O tu se neobávám s ohledem na geneticky zakódované přežití, ale čeho se obávám, je arogance současníků k životnímu prostředí a zde by mohl nastat bod zlomu, kdy samota nebude hrát vůbec žádnou roli. Promiňte, ale jsem přesvědčená, že nejlepšího přítele najdu na konci své ruky a podstatné je a bude, co s rukou vytvořím, komu ji podám, koho pohladím, co napíši, aby pomohla ostatním.

Samota zabíjí... (Ne přímo ta fyzická, ale ta duševní a citová samota. Viz lidé v domovech pro seniory, o jejichž tělesné potřeby je pečováno a jsou jim nabízeny aktivizační programy... a přesto...)