Foto: autorka

Vzpomínání

17. 7. 2018

Moje poezie

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 18.7.2018 07:22

Moc vám děkuji. Za podstatné považuji to, že je třeba změnit sebe. Tím se trochu změní i okolnosti, nebo aspoň postoj k nim. :-)

Zdenka Jírová 18.7.2018 00:26

Velmi pravdivé.

Zuzana Pivcová 17.7.2018 17:22

Ano, je to dost podobné tomu, co jsem zažívala. Nechci sice nic vymazat, ale k některým věcem se nerada vracím. Ale vše byl život. Díky, Věrko, napsala jsi tu zpověď moc hezky.

Elena Valeriánová 17.7.2018 16:40

Sonda do duše a možná nejen té tvé. Osud se pokusil o nápravu, to je dobře.

Věra Ježková 17.7.2018 15:28

Milá děvčata, moc vám děkuju. A člověk to s sebou vláčí celý život. :-)

Blanka Macháčková 17.7.2018 13:20

Nevím co říci. Snad to samé co AT. Ať ti v mysli přetrvávají jen ty vzácné chvilky se štěstím.

Alena Tollarová 17.7.2018 12:57

Věrko, od rána, kdy jsem si Tvé vzpomínání přečetla, ho mám pořád v hlavě. Dětství bez radosti není nejlepším startem do života. Dobře, že teď zažíváš dobré chvíle.

Marie Doušová 17.7.2018 12:17

Moc pěkně napsáno.

Dana Puchalská 17.7.2018 09:04

Moc jsi mně tímhle vyznáním potěšila. Jo kdyby šel občas ten čas vrátit, to by bylo něco.

Marie Ženatová 17.7.2018 08:27

Díky moc, také se tak poznávám ve svém dětství i mládí...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek