Socializace singl seniora introverta

Jano, velmi dobře ti rozumím. Já jsem sem ale nešla kvůli vztahům, ale po zjištění, že budu moct psát. Pak se přidalo fotografování, teprve pak navazování kontaktů. Taky jsem si naběhla, ale převládají vztahy hezké. Ať osobní, nebo virtuální. Proto bych to neviděla tak skepticky. My introverti to máme ve světě těžší. Co je pro ex- samozřejmost (od pánaboha), s tím se my musíme občas poprat. A (nejen) v tom je naše síla. Viz kniha Sylvia Löhken: Síla introvertů. :-)

Jano, je to dobře napsané. Taky nemusím ruch a z davu mám husí kůži. Když jsem se přihlásila na íčko, byla jsem tzv. nepolíbená virtuálním světem. Tím pádem tedy i dost naivní. No, jsem tu čtvrtý rok, z naivity jsem byla rychle vyléčena a rozhodně nebudu svá virtuální přátelství rozšiřovat na jiných sociálních sítích. Tahle jedna mi fakt stačí a i když mě někdy opravdu naštve, tak tu asi ještě nějakou dobu vydržím. Ale pořád dávám přednost osobnímu popovídání a úsměvu, který na PC není vidět. :-)

Pokud člověk hledá pomocnou ruku, nejspolehlivěji ji najde vyrůstat ze svého vlastního ramene. Není to přesné, ale tak nějak jsem to kdysi četla. Nežiji ve vakuu a mnoha lidí si vážím, ale celkově žiju víc myšlenkami než zážitky. Vám hodně rozumím a myslím, že pro Vás by bylo daleko horší než zklamání z jiných Vaše vlastní selhání. A to u člověka Vašeho typu nehrozí.

Jano,máme hodně podobnou povahu.Jen ten virtuální vstřícný svět mám úplně jinde

Moc hezký a podnětný článek k zamyšlení. Jen si dovolím nesouhlasit se závěrem. Žiji na samotě a stále věřím, že i ve virtuálním světě lze nalézt empatii. Snad i na i60. Děkuji za inspiraci ke konkrétním úvahám, svůj článek nazvu "O fenoménu NADĚJE".

Klobouk dolů ! Skvěle formulovaná úvaha. Naštěstí nic z virtuálního prostředí není nutné brát příliš vážně..... Je dobré si to uvědomit a k tomu tento text nemalou měrou přispívá.