Nezastupitelnou úlohu v socializaci jedince měla vždy rodina a to od okamžiku zrození až do jeho posledních dnů. Rovněž přátelé, ale některá přátelství byla jen vaším přáním, iluzí a dříve nebo později jste prožili trpká zklamání. Celoživotní harmonické partnerství bylo vždy nejlepší terapií pro introverty. Ne každý měl to štěstí. Někdy bylo šťastné soužití až příliš krátké na to, aby bylo celoživotním zdrojem energie. Naopak! Odchod partnera obvykle vyčerpal vše. Co dál? Pravděpodobně by nebylo ideální terapií na „citovou rekonvalescenci“ nutit seniora do hromadných setkání s neznámými lidmi, zaplatit mu luxusní cestu kolem světa bez doprovodu blízkých, koupit mu domácího mazlíčka nebo v nejhorším přesunout do kolektivu seniorů v domově důchodců.
Jako introvertka jsem nikdy nevyhledávala dynamická prostředí, davy lidí, adrenalinem nabité slovní potyčky. Přála jsem si pracovat někde v klidu laboratoře a tím směrem se ubíral i můj výběr studia. Později mě klid laboratoře začal nudit, tak jsem se vrhla do obchodu v zahraniční společnosti. To jsem tomu dala! Téměř každý den jednání s neznámými lidmi, služební cesty do nádherných evropským měst, z nichž jsem poznala pouze letiště, hotely a konferenční místnosti. Až ukončením aktivní činnosti se moje nepřirozeně vybuzená hladina adrenalinu vrátila na uspokojivé hodnoty.
Život mi vždy připravoval kotrmelce a tak delší doba nečinnosti v důchodu mě vyhnala do virtuálního prostředí. Chodit s pejskem do Zámecké zahrady za krásných svěžích rán bylo po delší době vhodné jen pro pejska. Vrhla jsem se do virtuální pseudoreality. Budu se opakovat. To jsem si dala! Virtuální svět je pro nepřipravené singl seniory introverty „šlápnutím na chřestýše.“ Vím, o čem mluvím. Snažila jsem se zorientovat a delší dobu trvalo, než jsem našla vstřícný portál, který měl v mottu, že není jen pro mladé.
Zřejmě mám geneticky určeno čerpat energii z vlastních prožitků, což není v rozporu s pocity, které vnímám při komunikaci s empatickými virtuálními přáteli, ale pokud byste chtěli vstoupit do virtuálního „magmatu,“ počítejte s tím, že když pochválíte nebo pohaníte, virtuální mince má vždy jen jednu stranu, není reálná. Důležité bylo a bude, na které straně stojíte vy. Pokud byste hledali empatii, slušnost, pochopení a lidskou důstojnost tak hledejte jinde než ve virtuálním prostředí. Možná sousedka od vedle, možná paní, kterou potkáváte v parku, možná náhoda vám nabídne to, co naplní vaše přání bez ohledu na věk.
Hodně štěstí!
