Jedním z nejvíce emotivních zážitků, které jsem v poslední době prožila, patřil noční výstup na královnu českých hor, Sněžku, spojený s pozorováním východu slunce. Akce nebyla dopředu plánovaná, nápad spontánně vzešel od našeho společného kamaráda doslova ze dne na den a já, poněvadž jsem měla výjimečně volný víkend, jsem ani na okamžik nezaváhala a s výletem souhlasila.
Pohled z polské cesty pod vrcholem před východem slunce
Vyjeli jsme v pátek (27. 7. 2018) okolo dvacáté třetí hodiny z Ústí nad Labem do Pece pod Sněžkou, takže jsme z velké části ještě stihli sledovat další zajímavý úkaz na obloze, úplné zatmění Měsíce. Auto jsme zaparkovali na jednom z velkých parkovišť a ve 2:05 jsme vyrazili do temné noci s rozsvícenými čelovkami kolem kapličky přes Obří důl na Sněžku. Nasadila jsem jako obvykle trochu ostřejší tempo a u polské chaty (cca jeden kilometr pod Sněžkou) jsem zastavila a čekala na ostatní. K finálnímu stoupání jsme zvolili polskou cestu, jež je o 800 m delší, pohodlnější, ale dle propozic časová ztráta oproti české cestě činí pouze deset minut. Na vrcholu jsme nevěřícně kroutili hlavami, jelikož tam vládl čilý ruch. Spousta lidí zde trávila noc, nejspíš kvůli zatmění Měsíce, a vzhůru proudily další a další skupinky turistů, českých i polských. Poštěstilo se nám zabrat poslední výhodná místa s výhledem na východ a trpělivě jsme vyčkávali nebeské představení. Do svítání zbývalo třičtvrtě hodiny a já začala mrznout. Což o to, zimní bundu a návleky jsem měla v batohu, ovšem podcenila jsem boty. V lehkých trailovkách mě zábly prsty. Vytáhla jsem plyšáčka, Pižlíka Zcestovalého, a poskakovala na místě, abych alespoň malinko zahřála zkřehlé nohy. Mezitím šedočerné nebe pomalu měnilo barvu na modrou a v 5:20 nastala velkolepá podívaná. Nepatrný oranžový srpeček se dere nahoru, dostává podobu kotouče a vyhupuje se, obklopen pásy v odstínech fialové, červené a žluté, nad obzor. Rozrušením jsem nevěděla, stejně jako spousta ostatních, co dělat dřív. Fotit nebo se zatajeným dechem pozorovat fascinující divadlo? V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem očitým svědkem malého zázraku a byla šťastná, že mohu pokorně pozorovat z pomyslné střechy naší krásné země zrození dalšího dne. Astronomické představení trvalo sice jen pár minut, ale zanechalo ve mně hluboký dojem.
Pižlík Zcestovalý čeká na východ slunce
Po chvilce kochání a rozjímání jsme sešli zpět k polské chatě po kratší, náročnější české cestě, odtud jsme putovali populární krkonošskou magistrálou přes rašeliniště, Luční boudu, památník obětem Krkonoš, Výrovku, Liščí horu (1363 m), Lyžařskou boudu a Lesní boudu zpátky do Pece. Kruh se uzavřel. Domů jsme dojeli kolem poledne.
Trochu statistiky: Celková trasa dle mého měření je 23,64 km. Na Sněžku jsme šli necelé dvě hodiny, celkové převýšení 1038 m. Podrobnějsí informace s grafy:
http://www.movescount.com/cs/moves/move232395671#!
Doporučuji všem, kdo je schopen cestu na vrchol zvládnout a má možnost účastnit se podobné akce, ať neváhá a jde do toho. Pokud ho bude provázet, tak jako nás, příznivé počasí, jeho život se obohatí o nezapomenutelný zážitek, který se vryje hluboko do srdce. Něco jiného je koukat na fotky a videa, něco jiného je vidět takovou parádu na vlastní oči.