Fanouš Hovorka působil celých čtyřicet let jako pokladník fotbalového oddílu T. J. Sokol Podboří. Celé dvě generace fanoušků neviděly chodit s kasičkou kolem hřiště někoho jiného. Za celou tu dobu zažil tolik událostí, které se od tak prozaické činnosti neočekávají.
Samotný začátek byl spojen s červánky fotbalové korupce. Předseda předal nováčkovi tři stovky z Vinobraní a pravil: "Musíš zařídit, abychom v neděli neprohráli!“ Situace oddílu v Okresním přeboru se stávala kritickou. Sestup byl na obzoru. Body z Dražůvek by bodly. Fanouš se usadil na strategické místo, lavičku na stráni. Po celý první poločas hledal slabý bod v mužstvu domácích. Byl to brankář. Byl zřejmě pod parou a neustále se opíral o brankovou tyč. "To je můj člověk,“ zajásal korupčník. O poločase se na pisoáru odehrál tento dialog: "Pane brankáři, potřebujeme, abyste nic ve druhém poločase nechytil !“ A v rukou bafuňáře se objevily tři zelené stokoruny. Brankář zareagoval. Sebral bleskurychle nabízený peníz a prohlásil: "Šéfe, rozumím. Možete se spolehnout!“ Korupčník usedl spokojeně na své místo a sledoval výsledek své mise. Brankář splnil slovo. Nechytil jedinou střelu na svoji branku. Žádná nebyla. Hosté se nedostali za půlku! Fanouš pak honil brankáře kolem kabin a žádal zpět své peníze. Nedočkal se. A tak na počátku své éry nový pokladník zcela zklamal.
V průběhu své funkce se Fanouš snažil napravit svou reputaci. Několikrát se mu podařilo ovlivnit výsledek zápasu vhodně podstrčenou bankovkou. Jednou dokonce pronásledoval rozhodčího i do sprch. V kabině rozhodčích bylo nezdravě mnoho svědků. Rozhodčí srolované bankovky převzal a při tom dárce sledoval zamilovaným pohledem.
Předseda oddílu, hospodský Tymián se na to už nemohl dívat. Prohlásil pokladníka za korupčně neschopného. Sám se prý postará o výsledek domácího utkání se Sokolem Chvalov. Kvůli regulérnosti soutěže byl z Brna poslán rozhodčí, výměna. Na železniční stanici byl pan rozhodčí přivítán s patřičnou pompou a zavěšen do předsedy, odebral se do hospody. A zde byl rozhodčímu předložen rumíček a čajíček. Více rumíčku. V následujícím zápase značně podroušený arbitr pískal všechno proti domácím! Domácí zvítězili vlastní silou. A tu rozlícený předseda oslovil rozhodčího: "Ale, pane, my jsme se přece nějak domluvili?!“ A tu rozhodčí odvětil: "Ale já jsem vám, červeným, po celý zápas připískával!“ Nedošlo mu, že barva dresů domácího mužstva byla zelená!
Pokladník se ale vyžíval i jiným způsobem. Snažil se pro oddíl získávat peníze. No a jednou z cest bylo pořádání tanečních zábav pro mládež. Po celou tu dobu si Fanouš odseděl stovky hodin u pokladny. Jak v sále, tak venku pod širým nebem. A drsným průvodcem všech akcí byla "Hašišácká“ muzika. Ještě dnes mu, už penzistovi, při vzpomínce na hlasitý randál tiká oko. Pokladník býval také hlavním pořadatelem těchto akci. I v těch dobách vrcholného socialismu mládež řádila. Kolikrát se semlela rvačka s pořadateli. V tom případě Fanouš kryl pokladnu vlastním tělem jako Saša Matrosov hlaveň německého kulometu. A vyvrcholením bývalo časté předvolávání do trestní komise. To, když rozdivočelá mládež zdemolovala nádražní budovu, obrátila popelnice a v sousedním městě rozmlátila tabuli cti se jmény nejlepších pracovníků. Fanouš byl v trestní komisi štamgastem.
A život šel dál. Zvláštním dobrodružstvím bylo pořizování výstroje. Dresů, kopaček, míčů. Fanouš býval pouze pokladníkem fotbalovým. Nad financemi celé tělovýchovné jednoty bděl vysloužilý cifršpion Materna. O každou korunu se tento pán handrkoval. Dodnes zní v uších vyjednavače Maternovo. "Vy chcete nový balon, nešlo by ještě kopat s tím starým?“
Dnes navštěvuje už bývalý pokladník všechny zápasy obou mužstev. To jedno, béčko, hrává dopoledne. Je to základní třída a v podstatě o nic nejde. Hoši hrají pro zábavu a porážka dvanáct nula venku, žádná křeč. Po hřišti se koulí spousta míčů, žádná nouze o dresy.
Toho sobotního dne přišel penzista Fanouš Hovorka povzbudit béčko. První tři domácí hráči vybíhají z kabin v jasně červených dresech. A hrome, béčko má nové dresy! Pozorovatel byl ale náhle vyveden z omylu. Zbytek červených dresů měli na sobě hráči hostí! Zápas se odehrál, jako by se nechumelilo. Dokonce platil výsledek na hřišti!
A tak nastaly rozpaky starého pokladníka. Tak tohle za celou dobu své činnosti neviděl. Jednatel Breburda uvedl vše na správnou míru. "Víte, ono jich přijelo jenom osm. No a chtěli jsme si zahrát. Ale my to tak děláme všichni. Kolikrát jsme také jeli v osmi a domácí nám vypomohli! Akorát ti blbí Lovečáci nám nevyhověli. Přijeli jsme v osmi, nedomluvili jsme se a oni nám dali dvanáct kousků. Jeden gól hezčí než druhý! Ale mají to u nás!“
Senior Fanouš Hovorka už ve výboru není. Zůstal ale oddílovým kronikářem. A je na rozpacích. Může zapsat do kroniky výsledky zápasů čtvrté třídy, bez pravdivých poznámek?
Jde přece o čest kronikáře!
