Rybník a ulovené dítě

Jako malá jsem chodila " na ryby" se svým o 13 let starším bratrem. Ne že by se mi rybaření líbilo, spíš jsem si hrála ráda u vody. Později jsem si z něj dělala legraci, že zase nic nechytil. Vaše povídka mi ho připomněla, už ho dávno nemám.

Nemám v rodině žádného rybáře a na rybách jsem nikdy nebyla. Vídám je sedět u Labe a zamyšleně hledět, někdy i do mobilu :) Ale při koupání v pískovně se mi kolem nohou prohání maličké rybky a to se mi líbí. A líbí se mi i milé vyprávění.

Moc hezky se to čte, krásný příběh.

Zajímalo by mne, jestli i ryby mají své chutě a tudíž i oblíbená a méně oblíbená jídla. Protože třeba psi je určitě mají a zdaleka ne všichni stejné - (smajlík)

To jste mě všechny mile potěšily svými komentáři, stejně jako tehdy dávno mě mile potěšil tatínek, že mně nenařezal na zadnici. Nebudete věřit (či spíše asi z vlastní zkušenosti věřit budete), býval jsem jako malý kluk, tak do asi pěti šesti let, raubíř a kazisvět (ačkoliv mi dali jméno Lubo Mír). Povídky o tom, jak jsem kačenkám otáček krky, protože kačenkám-hračkám se přeci taky dají otáček krky, chodil se dívat do vajíček, zda tam nejsou kuřátka, či rozbíjel okenice, protože se mi líbil zvuk tříštěného skla, budou následovat (já si to sice moc nepamatuji, ale rodiče a zvláště babička mi to vyprávěli). Jistě máte takových příhod také vy dost. Tak děkuji za čtení a komentování. Ten háček bych samozřejmě nespolknul, to bych musel spolknout celou návnadu, a to jsem nedovedl, takže jsem ukusoval. Ale možná bych ho měl pěkně zapíchnutý do jazyka. A jestli se dal rozeznat kapr chycený od kapra koupeného? Dodnes nevím. Zkušený rybář by to jistě poznal. Já jsem se rybářem nestal, a dnes už rybaření ani moc rád nemám, protože je často jen "sportovní", ryba se chytí, háček se jí "vyoperuje" z tlamy a pak se pustí, jako že se jí nic nestalo. Už jsem s rybáři hádal, že to není fér. Vždycky se na mě naštvali. Tož tak...

Pěkný a napínavý příběh. Já chodila jako holka na ryby s dědečkem na řeku a moc mne to bavilo a nevadilo mi vstávat před čtvrtou ráno. Rybářka se ale ze mne nestala.

Zdravím Lubomíra rybáře a děkuji za milou a úsměvnou vzpomínku... A taky za vybroušený styl a vypsanou ruku...

To je moc hezké vyprávění, že by se za něj takový Ota Pavel nemusel stydět. Ale on to není, je to Lubomír se svým pestře a vnímavě prožitým dětstvím. Správný rybář prý neprozradí, na co chytá, takže tatínek měl nějakou specialitu a Ty sis dovolil mu ji sníst? A opravdu se chycený kapr nepoznal od uloveného?

Za milý úsměvný článek je pět hvězdiček málo *****************

Mám syna rybáře vím přesně, kdy ho to chytlo. Bylo to na dovolené na Šíravě o prázdninách, v září šel do 1. třídy. Šírava byla tehdy po záplavách a byla obsypaná komáry. Ve vedlejší chatce byla rodinka a jejich táta byl rybář. A ten vzal našeho synka poprvé na ryby. Chytil svou první rybu a už byl na háčku. Po nástupu do školy začal chodit do rybářského kroužku i když byl až od třetí třídy, on už tam chodil v první. Začal chodit muškařit a je to jeho koníček dodnes. Skoro čtyřicet let.