Abychom si připomněli, co se děje: Leoš Hrádek vyrazil 29. 7. v noci spolu s 250 jezdci na sólový cyklistický závod dlouhý cca 3500 km. Z Belgie přes Rakousko, Slovinsko, Česko, Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu, Albánii až do Řecka. Je to sólo závod, cizí pomoc je zakázaná, jed' kudy chceš i nechceš (tvůj problém), jen musíš navštívit 4 kontrolní body. Leoš má už 3 za sebou, ale na délku to je možná jen polovina celé trati. Však také z 250 startujících jich jede už jenom 183, víc než čtvrtina vzdala. Bude mezi nimi i Leoš?
My to nevíme, proto je to napínavé. Ale můžeme jeho pohyb sledovat skoro on-line na https://bit.ly/2vtlhIT. On není žádný profík, prostě rád jezdí na kole a touto jízdou chce podpořit nákup elektrotříkola, kterým budou dobrovolníci vozit špatně pohyblivé seniory na krátké projížďky. Chceme se tak připojit k celosvětovému hnutí CWA. Podrobněji jsem o tom psal třeba https://bit.ly/2OU66AH nebo https://bit.ly/2ASuPSP. Má pro tento účel založený transparentní účet v bance, viz https://bit.ly/2M3g6pr, na který můžete přispívat (nejsou to tedy peníze pro něj, jsou to peníze pro seniory). Ještě přidám, že s ním nejedu, sám mám problém shánět informace, protože přece nebude pořád zastavovat, aby mi odpovídal na otázky.
Co se dělo kromě samotné jízdy? Leošovu cesta do Krkonoš se proměnila na stíhací závod s časem. Na kontrolu nakonec vyjel půl hodiny před jejím definitivním zavřením (mnozí další to ani nestihli, ovšem i ti mohou pokračovat takříkajíc mimo závod). Ještě musel sjet do Polska a odtud extrémně náročným stoupáním zpět na Špindlerovku. V noci z úterý na středu mi napsal SMS: „Ten výjezd z Polska byl neskutečný masakr a já bych dál po tom ranním čtyřhodinovém maratónu nedojel. Nebojte se, jsem odhodlaný to dojet do Řecka.“
Hurá! Po pondělní krizi se mu vrátila sebedůvěra a Leoš pokračuje, ačkoliv mnozí se asi potí i jen při četbě těchto slov. Vedro je jeden z největších nepřátel a jak víte, do Leoše nateče až 20 litrů vody denně. K tomu připočtěte tu šílenou vzdálenost. Třeba za den – 300 km. Ale ne autem. A ne zítra leháro, ale dalších 300 atd. A připočtěte velkou osamocenost jezdce, který musí být odkázán sám na sebe. Může si koupit pokoj v penzionu a válet se tam dva dny, ale zas by to nestihl. Takže mnozí spí tam, kde to s nimi praští, někde pod stromem, někdy od jedné hodiny do čtyř ráno, pak vstanou a jedou dál. Líčil jsem o druhém v pořadí, jak jel 25 hodin, pak 4 hodiny spal, pak jel 25 hodin atd.
Jasně se ukazuje, že co není v hlavě, není v nohách a že nakonec o výsledku rozhodne ta hlava. Jak se vyrovná s představou obrovského množství zbývajících kilometrů, s hrozbou sálavé maďarské roviny, s hrozbou bosenských velehor atd. A co teprve, až do toho vjede. Zůstaňte prosím nadále jako zájemci o tento závod, snad vás nenudím tím, že o tom píšu každý den a to hlavní vždy musím zopakovat. Posílejte vzkazy bu´d přímo na jeho facebook https://www.facebook.com/Cykloterapie/ anebo komentáře k těmto článkům. Vybrané mu posílám na uvedenou adresu a on si v SMS i včera při osobním setkání pochvaluje, jak mu pomáhají. To my přece chápeme: když víme, že na nás lidé myslí, že jsou v duchu s námi, že je to, co děláme, je zajímá, že to oceňují a že nám fandí, tak už jen toto vědomí pomáhá roztáčet pedály. Jak jsem napsal, nakonec rozhoduje hlava.
♠ ♠ ♠
Leoš dnes zvolil dnes cestu přes Pardubice a Žďár nad Sázavou a podle mého odhadu chce někde v prostoru Ivančic najet do rovin a buď kolem Vídně nebo kolem Bratislavy pokračovat do Maďarska. Ještě že máme ten volný pohyb přes hranice EU, jinak by se borci daleko nedostali, že. Někteří účastníci jezdí téměř výhradně po silnicích 1. třídy. Je to jistě míň bezpečné, ale bývá to přímější a s méně kopci. Protože on každý kopec se prostě musí vyšlapat a většina lidí má s sebou 20 kg (včetně váhy kola). Jen někteří jedou zcela nalehko, spí v penzionech, udržují pravidelný rytmus. Leoš však patří mezi ty, kteří se sebou víc experimentují – no tohle jsem napsal tak diplomaticky, jak to jen šlo a jistě v tom není vidět výtka, kterou mám na jazyku. J Šéfem je tu přece Leoš, to on si rozhoduje, kudy pojede, kdy a kde bude odpočívat.
Opožděně vám nabízíme video z 1. dne závodu, ale stojí za to – prozatím je na adrese https://bit.ly/2APCoK5. No ženský, řekněte: Nesluší mu to?
A inspiroval mě! Ve čtvrtek chci jet přes 100 km za svou tchyní – na kole. Plánuju to na 6 – 7 hodin a to mám elektrokolo! Přespím a v pátek přijedu do jejich domova pro seniory a řeknu: „Tak jsem se přijel na vás podívat.“ – Škoda, že nebudu mít tříkolo, třeba by jela na výlet. Snad jednou…
Titulní snímek je převzatý ze zimní Barcelony, protože i tam CWA funguje. Je třeba vědět, že bez elektrotříkola a dobrovolnice by se tyto dvě ženy již nikdy nepodívaly do města takhle bezprostředně, jako je to možné díky CWA. Celé dny sedívají na lavičce nebo doma v křesle a maximálně by mohly vzpomínat na doby, kdy mohly chodit na vycházky a na nákupy. Chceme i českým seniorům dopřát, aby jim vítr klidnou jízdou čechral vlasy a oni se mohli potěšit zážitkem, o němž už nemysleli, že přijde…
Na dalších fotografiích:
- Leoš na krátké zastávce ještě před úterním výjezdem na hřeben Krkonoš
- jedním snímkem se vracíme z cesty rakouskými Alpami
- ve žlutém tričku někde řeční, tuším v Plzni při akci typu „dej přednost kolu před autem“
(Zítra napíšu o letošním vítězi. Už je v cíli. Ale nebude vítězem každý, kdo dojede do cíle?)
