Zastavení páté
Dnešní den bude opět zajímavý.
8.35 a my vyjíždíme k nejznámějšímu ledovci v oblasti - Briksdalsbreen. Z parkoviště jdeme na cca 2,5 km vycházku. Máme možnost využít za celkem velkou sumu i jízdu vláčkem. Ale je nádherné počasí, tak to nikoho z našeho zájezdu ani nenapadá. Vláčky využívají hlavně Japonci. Ti chtějí a potřebují mít jakýsi svůj komfort. Ve vláčku potřebují kolem sebe dostatek místa, na lodi nechtějí být v kajutě 4. Jejich fotoaparáty cvakají neustále a všude…
Míjíme velice dravou řeku a docházíme k ledovci. Ten rok od roku stále ubývá. Jsme tedy rádi, že tuto nádheru máme možnost vidět, dokud ještě existuje. Vrchol ledovce je ve výši 1700 m, tloušťka ledovce je asi 300 m. Cestou ke splazu jsou tabulky, kde je značeno, jak ledovec ubývá. Jezero pod ledovcem je křišťálově průhledné a láká k vykoupání. Toto nečiníme. Jen ochutnáváme chuť vody, o které jsme informováni, že je pitná. Důležité fotografie míst, kam už se nedostaneme. Ti, kterým se tato možnost třeba ještě někdy podaří, budou vidět ledovec určitě v jiné velikosti než my. Cestou zpět vidíme před sebou 2 nádherné duhy a třetí se tiše plazí po zemi. Takový úkaz jsem opravdu nikdy nezažila.
Cestou máme možnost vyfotit a kochat se ještě naposledy krásou hor a ledovců. které můžeme vidět z poslední vyhlídky.
Další prosluněný a dobře prožitý den opět pomalu končí.
Ješté se zastavujeme u dřevěného kostelíčka v obci Lom. Tento jeden z nejstarších kostelíčků má na střeše vyřezávané draky, kteří slouží jako ochrana.
Naposledy se ubytováváme v městečku Sjoa, kde jsme byli nedávno.
Zastavení šesté
Čtvrtek
Je 8.30 a přes Lilehammer míříme do hlavního města Norska - Oslo. Cesta ubíhá příjemně, na obloze v plné síle svítí sluníčko. Řítíme se dálnicí, která je z obou stran obklopena lesy. Ty jsou z pochopitelných bezpečnostních důvodů oploceny. V pravidelných vzdálenostech - asi 200m od sebe nad vozovkou vidíme mosty, určené pro přechod zvěře z jedné strany na druhou. Mosty jsou buďto kovové nebo betonové. Zatímco kovové jsou prázdné, na betonových roste tráva. V 9 hodin vjíždíme do tunelu, ze kterého vyjíždíme po téměř 5 minutách. Teploměr v tunelu ukazuje 22°C. Pádíme po dálnici E6. Na tabuli čtu -Oslo 256 km. Po levé straně lesy a odpočívadla, po pravé voda, voda, voda…před námi po dlouhé době 1. obec a povolená rychlost 50km/hod.
Míjíme obrovskou vodní plochu se spoustou nejrůznějších pláží.
Mageli Camping - neuvěřitelné množství karavanů. A těch lidí…
Je skoro půl desáté a neustále jedeme kolem vodní plochy. Stále nevím, zda se jedná o velkou řeku nebo obrovské jezero. Konečně vidím, že se voda dává do pohybu…
Oslo.
Jedno slovo sestavené ze dvou.
OS znamená BŮH a LO je LOUKA.
Tato metropole má asi půl milionu obyvatel. Mezi nejkrásnější a nejzajímavější místa údajně patří:
Královský palác - pro zajímavost - z královské farmy dodávají zdarma mléko do škol a školek.
Dále Parlament, divadlo, velká cihlová radnice. Zde se každoročně předává 10.prosince Nobelova cena míru. Tají se nám zde dech při pomyšlení, kolik chytrých lidí tutu cenu mělo čest obdržet.
Procházíme se zámeckým parkem, sledujeme zámeckou stráž, která v tom vedru stojí jako socha. Překvapuje mě skutečnost, že na otázku, zda si ho můžeme vyfotit, se usmívá a kývne souhlasně hlavou. Vždy určitou chvíli stojí na stráži na jednom místě, pak se dává do pochodu.
Po asi 10 metrech se obrací a postaví se na původní místo. Marně přemýšlíme, z jakého důvodu toto činí. Snad se musí hýbat, aby v tom vedru neomdleli.,,,
Zajímavé je i divadlo. Má 4 jeviště a vejde se tam 800 lidí.
Oslo je známé tím, že jsou zde nejvyšší ceny, je zde nejdráž z celé země.
Velice zajímavým mistem je Vigelandův park. Veliká, čistá, upravená zahrada s 200 nejrůznějšími žulovými a bronzovými plastikami známého norského sochaře Gustava Vigelanda. Ty znázorňují koloběh lidského života, ale také citové vztahy mezi jednotlivými lidmi.
Uprostřed parku stojí asi 12timetrový obelisk – Sloup života s množstvím lidských postav v nejrůznějších polohách či postojích. Koukáme na sochy znázorňující milování, zrození, dětství, mládí, stáří i smrt. Velice zajímavý a asi určitě nezapomenutelný útvar. Tři sochaři tuto nádheru sochali 14 let.
U mostu vidíme 58 bronzových soch včetně symbolu, kterým je malý chlapeček, kterému se říká Vzteklík . Stejně, jako v našich Františkových Lázních, i tady se chlapeček na jednom místě leskne zcela jinak a více.,,,,
Poloostrov Bygdoy
Kdo by zde nenavštívil legendární muzeum Fram? My pochopitelně ano. FRAM znamená v překladu KUPŘEDU.
Byla by opravdu škoda si tuto návštěvu nechat ujít.
Lodí, která je zde vystavena, pluli při svých objevitelských cestách za poznáváním Arktidy a Antarktidy pánové Roald Amundsen a Fridtjof Nansen. Celou lodí se dá kompletně projít. Vidíme zde nejrůznější exponáty, fotografie, miniatury. Zajímavá je i filmová projekce. Vůbec nevadí, že nerozumíme jazyku…
Na loď Amundsen údajně naložil 30 psů,11 poníků a motorové saně. Plul k severnímu pólu, kam po 600 mílích dorazil jako první 14.11.1911 .
Muzeum je opravdu velice hezké, a to jak zvenku, tak i zevnitř.
Kousek od muzea Fram stojí další - muzeum Kon –Tiki.
Je věnováno norskému cestovateli Thoru Heyerdahlovi.
Zde máme možnost si prohlédnout zbytky slavného voru Kon-Tiki. Na něm se kdysi plavili mořeplavci, přepluli Tichý oceán z Peru až do Polynésie. Člun byl postaven z balzového dřeva.
Také obdivujeme papyrusovou loď RAII. Zde si mnozí uvědomujeme, že být námořníkem, mořeplavcem, je jen pro opravdové chlapy, kterým nechybí odvaha a chuť za každých okolností přežít.
Dovolená končí. Je 18 hodin, pomalu odcházíme k přístavu. Zhruba po půl hodině jsme na místě. Průvodkyně jde vyzvednout palubní lístky a před 19.hodinou vstupujeme na desetipodlažní loď.
Máme pokoj 5009. Podbalubí. Malá čtyřlůžková kajuta se sociálním zařízením, bez okýnek. Postele jsou poschoďové.
Ukládáme příruční zavazadla - kufry máme v autobusu, bereme foťáky, peníze a platební karty, něco málo k jídlu a hurá na palubu. Sluníčko nádherně svítí, sedáme na lavičky a kocháme se pohledem na moře. Po 20.hodině se pomalu dáváme do pohybu. Naše 12tihodinová cesta na otevřeném moři začíná.
Po chvíli se přesouváme jinam. Ke stolečku na židličky. Pitný režim dnes máme poněkud zanedbaný, tak to musíme napravit. Bufet nabízí cokoliv. A vše téměř za jednotnou cenu. Dáme pivo za hříšný peníz?? Dáme.!! Peníze budou a nás nebude!! Aspoň nám zůstanou krásné a zajímavé vzpomínky. Nabízeno je asi 5 druhů piv. Které, když všechny stojí stejně? Jen u jednoho čtu, že obsahuje alkohol. Proč nezkusit. Němčinou se snažím domluvit a prosím o 2 piva. Na otázku, které, krčím rameny. Pak odpovídám - Mit alkohol. Číšník kouká jak z nebe. Mit alkohol?,ptá se znovu. Když odpovídám, že slyšel dobře, sděluje to kolegovi. Ten se směje - Frau und mit alkohol? Je mi trošku trapně, ale odpovídám rychle, že tu mám manžela. Drahá piva čepují do umělohmotných kelímků, my je s úctou bereme do rukou a sedáme si ke známým, kteří také sedí u stolečku.
Dva metry před námi je zpěvačka, posloucháme živou hudbu a je nám velice příjemně.
A nebojte - neopili jsme se. Pivo bylo na úrovni snad naší desítky. Možná i méně.,,,,,
Posloucháme hudbu, zpěv, kocháme se pohledem na moře, na nastávající západ slunce nad mořem a nabíjíme se energií. Je nám víc než dobře.
Jakmile se setmí natolik, že už se přesouvá dovnitř i zpěvačka, přesouváme se i my. I když někteří už dávno spí, pro nás je noc ještě mladá. Jsme na dovolené, tak si dovolujeme…Vyspat se můžeme doma. Tam bude na to čas.
Procházíme se lodí, pak opět přicházíme ke zpěvačce. Občas ji vystřídá Karaoke. Někteří opravdu umí!! Do lodní postele lezeme před druhou hodinou a tiše doufáme, že jsme neprobudili spolubydlící. V 6 musíme vstávat. Krátce po sedmé hodině opouštíme loď a míříme k autobusu. Naše cesta dnes povede po souši a zcela jinam.
